Jiří Březina starší

Mezi novinkami, kterými do mě buší internet, se mihnul i neobvyklý termín patnáctiminutové město. Podíval jsem se, oč jde, a nepřipadlo mi to vůbec hloupé.

Určitě vám to neušlo. Elektromobily, které dosud hrály roli exotů, se začínají množit, a s nimi i diskuse o konci spalovacích motorů a tím i aut, která jsme znali.

Mám novou matraci. Už zase. Na té minulé nebylo nic špatného, naopak. Byla zkonstruována na základě posledních poznatků vědy a vyrobena z nejrafinovanějších materiálů.

Nevím, jestli si uvědomujete, v jak absurdní situaci jsme s odpady. Nemyslím jen problémy spojené s jejich likvidací, ale také vše to, co tomu předchází.

Pokud nejste poustevníci, polárníci nebo trosečníci, máte nejspíš nějaké sousedy a k těm patří i sousedské vztahy. Intenzita těchto vztahů je nepřímo úměrná velkosti sídla.

Počítače už nejsou žádná novinka, i když nám starším tak pořád připadají. Je to ale už padesát let, co opustily klimatizované sály a vydaly se do našich kanceláří a domovů.

Určitě znáte přirovnání, že je něco nad slunce jasnější. Jiné věci jsou zase tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. A hodí se vědět, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí

Vítanou výbavou městského prostředí jsou určitě lavičky. Užíváme si je všichni, i když každý po svém. Někdo si na nich chce popovídat a někdo si potřebuje odpočinout.

Dnešní doba sebou nese gejzír vynálezů. Vynalézalo se samozřejmě vždycky, ale současné tempo je něco extra.

Pozdrav patří mezi pilíře lidské slušnosti, a proto nerad přiznávám, že mám se zdravením problém.