Jiří Březina starší

Nevím, jak to máte vy, ale sám jsem léty zjistil, že u stolu mohu buď pracovat, nebo na něm uklízet. Obojí naráz nezvládám.

Johannes Gutenberg, James Watt, Thomas Alva Edison, Graham Bell – tahle jména určitě znáte. Je to zvláštní, protože už vlastně žádný z jejich slavných vynálezů nepoužíváme.

Vánoce jsou samozřejmě fajn, ale předvánoční čas jsem snášel celý život špatně. Lítání po obchodech s vánočními odrhovačkami v uších, tlačenice u pokladen...

Určitě víte, co to jsou „bojová psí plemena“. Psi samý sval, šlechtění k agresivitě a útoku, psi, kteří přetrhnou řetěz a prokoušou se plotem, jen aby vám skočili na hrdlo.

Myslím, že na tom ještě nejsme nejhůř, když si můžeme určovat den, kdy se nemá nakupovat. Znamená to dvě věci: pořád máme co kupovat a pořád máme za co.

Strojírenství se odjakživa pere s nepřesnostmi. Bylo by krásné, kdyby všechny pětimilimetrové díry měly průměr 5,00 a nic než nuly bychom ani na dalších místech nenašli.

Získávat potravu nákupem místo pěstování nebo lovu, to vypadá jako náramný pokrok. Často ale vypadnu ze supermarketu víc zdrchaný, než kdybych si ty brambory sám nakopal.

Sledujete, jak moc se teď běhá? Kdykoli jdu kolem Vrbenských rybníků, dupe po jejích hrázích jeden běžec za druhým a dává mi šanci ke zkoumání svého stylu.

Je podzim a užíváme si barevnou paletu, kterou jako by se nám příroda snažila vynahradit ztracené léto. Hlavní roli v tomhle představení samozřejmě hrají stromy.

Náš dávný předek určitě neměl lehký život a nejspíš by se smál, kdyby slyšel, co my teď považujeme za krizi. Už samo hledání slušného přístřeší pro něj musela být výzva.