Jiří Březina starší

Někdy to vypadá, že už bude těžké přijít v přírodě na něco podstatného. Ve vesmíru samozřejmě ano, v mořských hlubinách určitě, ale co třeba v obyčejném lese za městem?

Mezi spoustou informací, které na mě chrlí internet, mi nad jednou zůstal rozum stát. Týkala se velikosti lidského mozku.

Každý pes má svou povahu, to vědí nejen chovatelé. A jak jsem vypozoroval, dobrým místem ke zkoumání psích povah je obyčejný plot. Za plotem je zahrada a také ten pes.

Jestli jste jeli poslední dobou do budějovické nemocnice autem a museli tam být po ránu, nejspíš jste si všimli, že nemáte kde zaparkovat.

Když letošní zima aspoň pár dnů vypadala jako opravdová zima a mrzlo, jen praštělo, vzpomněl jsem si na pec. Měl jsem to štěstí vyrůstat v chalupě, která pec měla.

Také dostáváte nečekané nápady? Myslím takové, které vám pomohou v situaci na první pohled úplně neřešitelné. Nápady, které jako by ani nepocházely z vaší hlavy...

Všichni to známe, schránka plná letáků, velké nápisy hlásí, že je tu zase akce. Ona je tu vlastně pořád, těžko se vám povede přijít do obchodu, kde by zrovna nějaká nebyla.

Blíží se čas – a možná už je tu – kdy budeme v každou denní i noční dobu slýchat výbuchy, sledovat ohnivé koule stoupající k nebi a dýchat zplodiny hoření.

Pronásleduje mě to od dětství. Už rodiče mi říkali: Děláš všechno na poslední chvíli. Začínám na věcech dělat až v momentě, že už vlastně nejdou stihnout.

K něčemu se přiznám. Žiju v Budějovicích přes 30 let, ale z jednoho pohledu jsem pořád náplava. Stále jsem nezvládl místní názvosloví a už si nedělám naději na zlepšení.