Jiří Březina starší

Móda se – jak známo – opakuje. Nic jiného jí ani nezbývá, máme pořád dvě nohy a dvě ruce a barevná paleta není nekonečná. Takže vlastně není divu, že se vrátily i tepláky.

Když jsem doma prohlásil, že si koupím boty na e-shopu, moje žena na to neřekla nic. Jen se podívala ke stropu takovým způsobem, který jasně naznačoval, co si o tom myslí.

Když se objevily takzvané chytré hodinky, vůbec mě nenadchly. Pamatuju, s jakou úlevou jsem se zbavoval těch hloupých, když mobil začal ukazovat přesný čas.

Při nákupu potravin si často vzpomenu na rosettskou desku. To je ten slavný kus kamene, který našli napoleonští vojáci při egyptském tažení.

„Vem si čepici, vem si něco teplejšího, nastydneš!“ Kolikrát jsem to jako dítě slyšel, když jsem se pokoušel nepozorovaně uniknout rodičům z dohledu. Poslechl jsem málokdy.

Cizí slova někdy používáme, aniž bychom přesně chápali jejich význam. Tak jsem se nedávno poučil o pravém významu slova optimalizace.

Nedávno jsem se k velkému údivu dočetl, že chceme-li při pobytu v lese rušit zvířata co nejméně, máme se chovat hlučně.

Nejsem člověk zrovna trpělivý. Práce, které mě nebaví, a že je jich dost, dělám nesoustředěně, nekvalitně a pokud nemusím, nedělám je vůbec.

Jsem původně lesník. Když jsem nastupoval na lesní správě, kolegové říkali, že budou tři kritická období: jarní zalesňování, letní sklizeň sena a výroba vánočních stromků.

Od mládí hodně čtu. Četba je dobrodružství, když berete knihu do ruky, nikdy nevíte, co s vámi udělá. Ne všechny knihy mě chytly za srdce.