Jiří Březina starší: Tma

11. září 2023

Rozhlasový sloupek

Nedávno jsem po nějaké době znovu přespal v domě - málem jsem napsal rodném, ale to by bylo nefér vůči porodnici, kde jsem se doopravdy narodil. Takže dejme tomu v domě, kde jsem vyrostl. Vzbudil jsem se uprostřed noci a v rozespalosti chvíli přemýšlel, co je najednou jinak.

Byla to tma. Úplná a dokonalá tma, neviděl jsem vůbec nic. Musím doplnit, že jako většina domů u nás se i tenhle dům desítky let koupal v záři veřejného osvětlení tak důkladného, že i v tmavých koutech panovalo v noci nanejvýš šero a u okna jste mohli klidně číst. A teď najednou tma!

Nejdřív jsem pomyslel na poruchu, ale později jsem zjistil, že obec vypíná veřejné osvětlení kvůli úsporám. Zhasnou o půlnoci a rozsvítí až na cestu k ranním autobusům. Považuju to za rozumné, jen nevím, proč to trvalo tak dlouho.

Svítit na prázdné ulice a domy se spícími lidmi mi nikdy nedávalo velký smysl, nakonec kdo už v tu dobu potřebuje chodit venku, snadno si posvítí sám. Vlastně pamatuju naši ves nejen bez veřejného osvětlení, ale úplně bez elektřiny, a nemyslím, že by se tehdy víc kradlo nebo třeba padalo do příkopů.

Teď jsem ale myslel na něco jiného. Stál jsem na dvoře v té inkoustové tmě a koukal nahoru, kam se vrátily hvězdy. Přestály šedesát let útlaku v nejlepším lesku a dávaly si záležet, aby svou absenci nahradily.

Až se mi zdálo, že se trochu předvádějí. Občas mezi souhvězdími zablikalo pozičními světly letadlo a najednou jsem nad sebou měl přesně tu vzácnou podívanou, za kterou jsem léta jezdil do hor.

Nevím, kolik peněz ta tma ušetřila, ale spí se při ní báječně.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas