Jiří Březina starší: Tma
Nedávno jsem po nějaké době znovu přespal v domě - málem jsem napsal rodném, ale to by bylo nefér vůči porodnici, kde jsem se doopravdy narodil. Takže dejme tomu v domě, kde jsem vyrostl. Vzbudil jsem se uprostřed noci a v rozespalosti chvíli přemýšlel, co je najednou jinak.
Byla to tma. Úplná a dokonalá tma, neviděl jsem vůbec nic. Musím doplnit, že jako většina domů u nás se i tenhle dům desítky let koupal v záři veřejného osvětlení tak důkladného, že i v tmavých koutech panovalo v noci nanejvýš šero a u okna jste mohli klidně číst. A teď najednou tma!
Nejdřív jsem pomyslel na poruchu, ale později jsem zjistil, že obec vypíná veřejné osvětlení kvůli úsporám. Zhasnou o půlnoci a rozsvítí až na cestu k ranním autobusům. Považuju to za rozumné, jen nevím, proč to trvalo tak dlouho.
Svítit na prázdné ulice a domy se spícími lidmi mi nikdy nedávalo velký smysl, nakonec kdo už v tu dobu potřebuje chodit venku, snadno si posvítí sám. Vlastně pamatuju naši ves nejen bez veřejného osvětlení, ale úplně bez elektřiny, a nemyslím, že by se tehdy víc kradlo nebo třeba padalo do příkopů.
Teď jsem ale myslel na něco jiného. Stál jsem na dvoře v té inkoustové tmě a koukal nahoru, kam se vrátily hvězdy. Přestály šedesát let útlaku v nejlepším lesku a dávaly si záležet, aby svou absenci nahradily.
Až se mi zdálo, že se trochu předvádějí. Občas mezi souhvězdími zablikalo pozičními světly letadlo a najednou jsem nad sebou měl přesně tu vzácnou podívanou, za kterou jsem léta jezdil do hor.
Nevím, kolik peněz ta tma ušetřila, ale spí se při ní báječně.
Související
-
Jiří Březina starší: Ptačí invaze
U nás na budějovickém sídlišti Máj stále přibývá ptáků. Je to úplná invaze! Ovšem invaze pozvolná, plná opatrného rozhlížení se a především nekrvavá.
-
Jiří Březina starší: Jak se nezbavovat knížek
Běh domácnosti před nás staví spoustu úkolů, se kterými se musíme vyrovnat. Jeden z nejtěžších nese nadpis „Musíme se zbavit nějakých knih“.
-
Jiří Březina starší: Patnáctiminutové město
Mezi novinkami, kterými do mě buší internet, se mihnul i neobvyklý termín patnáctiminutové město. Podíval jsem se, oč jde, a nepřipadlo mi to vůbec hloupé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
