Roman Lisý: Děkujeme, mladý muži
Nedávno jsem po ranní rozcvičce a studené sprše, oblečen do sportovní teplákové soupravy, vyrazil na svůj každodenní kilometrový běh centrem našeho města. Tahle věta ve vás může probouzet dojem, že zde posloucháte příběh mladého nadějného atleta, to bych ovšem nerad.
Lež má, jak se říká, krátké nohy, což by v běhu mohlo působit značné obtíže. V úctě k vám vás proto nebudu dlouho napínat. Samotný běh bych raději nazval rychlejší chůzí.
Cílem pokusu o běh totiž nebylo nic jiného než návštěva místní trafiky. Při vší starostlivosti rodičů jsem se i jako zapřisáhlý kuřák dožil věku pětadvaceti let, což mě více či méně dohání k zamyšlení nad tématem mládí a mládí řekněme pokročilejšího.
Není tomu totiž tak dávno, co jsem kradenou cigaretu z otcova nočního stolku něžně vkládal do koutku úst právě za účelem pocitu, že se z chlapce stává plnohodnotný muž. Dnes si cigaretu do koutku úst nejenže nevkládám něžně a s nadšením, jak tomu bývalo kdysi, ale dnes si říkám, zda takové kouření nemůže mít vliv na můj mladistvý vzhled.
Tato sáhodlouhá myšlenka mi proběhla hlavou těsně před vkročením do kuřákova ráje. Myslíte, že mě ona myšlenka od vstupu odradila? NIKOLIV.
Po zakoupení denní dávky štěstí ve formě dvaceti instantních důvodů astmatu, jsem zůstal stát jako opařený. Nejenže cena takového štěstí už přesáhla cenu levnějšího ojetého vozu, ale postarší prodavačka cigaret pronesla větu, která mě paralyzovala.
Stejnou větu jsem totiž na začátku své kuřácké kariéry, přibližně před deseti lety, již od prodavačky zaslechl. Krásným líbezným hlasem pronesla „DĚKUJEME, MLADÝ MUŽI“. Dojetí na sebe nenechalo dlouho čekat a to přesně takové, jaké jsem prožil tenkrát.
V hlavě jsem si zopakoval „DĚKUJEME, MLADÝ MUŽI“, dnes však s nadšením ze slova MLADÝ, zatímco před lety ze slova MUŽI.
Související
-
Jan Štifter: Přijíždí prezident
Přemýšlel jsem o tom při poslední návštěvě prezidenta na jihu Čech – jak už neumíme vítat hlavu státu.
-
Jiří Březina starší: Vkladomat
Pokud neznáte podivné slovo „vkladomat“, ve slovníku ho nehledejte. Já jsem se s ním seznámil za zvláštních okolností, které připomínají pohádku o kohoutkovi a slepičce.
-
Jan Cempírek: Čaj z louky u hájovny
Právě jsme se vrátili se ženou z procházky. Venku mrzne, a tak otázka: „Dáme čaj?“ je vlastně zbytečná. „A jaký chceš?" zajímá se manželka. Říkám, že nějaký bylinkový.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
