Jan Cempírek: Čaj z louky u hájovny

Manželka se směje: „No, ty máš tedy požadavky. Hele, tady mám…“ a ukazuje dózu přinesenou ze spíže: Čaj z louky u hájovny. Tak ten? Přiznám se, slyším název této čajové směsky poprvé.

Ale stačí pár slov a jsem rázem v Novohradských horách. Svítí slunce, na obloze plují červnové nadýchané obláčky, voní seno a kdesi slyším zapištění lovícího káněte.

„Ano, vzpomínáš, jak jsme tam vloni byli, nějak mě to napadlo nasušit si odtud pár rostlinek, podívej, kontryhel, jetel, listy lesních jahod…“ říká žena, jako by četla mé myšlenky a jde stavět vodu na ten zázračný čaj.

Dávám jí pusu, udělala mi ohromnou radost. Nevím, kdo jiný by podobnou směs ocenil, ale pro mě je kouzelná. Voda bublá a já se už nemohu dočkat, až se napiju.

Na okno malují mrazíky své vločky, ale já jsem přitom v duchu v Novohradských horách začátkem léta. Toho předešlého, ale vlastně i toho, které se teprve chystá. Už přijde za pár měsíců, vlastně. Letos si na naší oblíbené louce u hájovny pod Dopplerem natrhám některé bylinky taky, umiňuji si.

A co vy? Máte nějaké své oblíbené místo, které voní, těší srdce a je tak nějak vaše? A nedostali jste chuť opatřit si z toho tajemného místa svůj vlastní bylinkový kouzelný čaj? Který bude ten nejbáječnější na světě a v příští mrazivé zimě zahřeje vaši duši? Tak ruku na to! Uvidíte, že takovému čaji se žádný rooibos ani Earl Grey nevyrovná.