Jiří Březina starší: Ptačí invaze

Souvisí nejspíš s růstem stromů a keřů a snad také s váhavým ústupem od zběsilého vyholování trávníků na milimetrové strniště. V posledních letech zůstává část travnatých ploch neposekaných a tak ptákům přibývá potravy, hmyzu i semen. Možná časem na budějovickou radnici dorazí i zásada „v květnu se neseká“.

Letos především znovu přibylo holubů hřivnáčů. Nedávno nám jeden pár chvíli seděl na balkoně a mohl jsem tyhle obry obdivovat zblízka. Zdálky si je snad můžete splést s běžným holubem, ale hřivnáč je velký spíš jako kachna.

Hřivnáči přibývají na sídlišti každým rokem, ale větší překvapení nám letos zařídily kvíčaly. Tyhle ptáky pamatuju z mládí od nás ze vsi. Když se zima opravdu povedla a mrazy byly největší, přilétaly kvíčaly v hejnech a obíraly jeřabiny u nás před domem. V létě jsem je nikdy neviděl. A najednou je jich plný Máj, početností možná předstihly své bratrance kosy a jedna rodina se usadila v keři rovnou u našeho vchodu. Když se mláďata postavila na nohy a matka rychle pobíhala po trávníku, aby jim stačila dodávat žížaly, byl to pohled pro bohy.

Na sídlišti přibývá i poštolek, ostatně jedna sedí i teď na okně kousek ode mě. Poštolčí páry pročesávají sídliště a neúnavně hledají jakékoli místo vhodné k hnízdění. Bohužel na paneláku takových míst není mnoho. Kdybychom jim rozvěsili pár vhodných truhlíků, nemuseli by zoufalí zemědělci rozhazovat po polích jed.

Někteří lidé ovšem nemají ptáky rádi, protože je ráno budí. Ptáci si nemohou dovolit spát do oběda, ale přesto bychom za tyhle sousedy měli být vděční. Jejich zpěv je pořád lepší než hučení aut a burácení motorek. A hlavně nám jejich přítomnost potvrzuje, že se tu ještě pořád dá žít.