Jiří Březina starší: Patnáctiminutové město

12. červenec 2023

Mezi novinkami, kterými do mě buší internet, se mihnul i neobvyklý termín patnáctiminutové město. Podíval jsem se, oč jde, a nepřipadlo mi to vůbec hloupé. Jde o další pokus, jak omezit auta ve městech, ale tentokrát ne vršením zákazů.

Místo značek a zátarasů jen zařídíme města tak, aby cesty autem nebyly nutné. Abychom ke všemu, co běžně potřebujeme k životu, za čtvrthodinu došli pěšky nebo v nejhorším dojeli na kole.

Obchody, sport, zeleň i zábava se mají přesunout tam, kde lidé žijí. Tím ve městě ubude aut a přibude prostoru pro chodce a cyklisty, a to včetně dětí, seniorů a lidí s postižením.

Byla by to velká revoluce a změna by nečekala jen města, ale i naše hlavy. Třeba žádná další mamutí obchodní centra s parkovišti, na jejichž konec nedohlédnete. Dokázali bychom bez nich žít?

Čtvrthodinové město už ale není jen utopie. Několik měst v Evropě už ten nápad zkouší, a nejsou zrovna malá, třeba Helsinky nebo Paříž. V Čechách, co vím, žádné, a z Budějovic mám k tomu tématu dokonce čerstvou zkušenost.

Propadl mi kupón u průkazky na autobus, a tak jsem jako obvykle zamířil do nedaleké kanceláře pro nový. Jenže jsem narazil na zamčené dveře. Provozovna zrušená, pořiďte si jízdenku elektronicky na internetu.

Na webu dopravního podniku byly dokonce dvě možnosti, jednu jsem si vybral, ale ani po půlhodině klikání a vyplňování formulářů pořád dokola jsem se k použitelné průkazce nedostal. Zavolal jsem jim, ochotná paní se mi omluvila, ano, ten problém zrovna řeší, a doporučila mi možnost druhou. Tu jsem neúspěšně zkoušel druhou půlhodinu.

A protože tu jízdenku fakt potřebuju, další internetové kejkle jsem vzdal a vydal se pokorně k nádraží, kde ještě sedí u okýnka živí lidé. Ti mi konečně prodali ten kus papíru, na který zas můžu jezdit.

Takže ve čtvrthodinovém městě určitě nežiju. Spíš to vypadá na dvouhodinové.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související