Jiří Březina starší

Nedávno jsem šel kolem rybníka. Byl čerstvě napuštěný a jak vody přibývalo, sebrala z celé té velké plochy spoustu napadaného listí. Toho se pak ujal vítr.

Nevím, jestli znáte tuřín. Pokud ho zahlédnete někde v supermarketu, bude sotva větší než pěst. To my jsme kdysi – jako děti – před Dušičkami sháněli tuřín daleko větší.

Nedaleko od našeho domu bývalo cvičiště tankového pluku. Tanky zmizely a dnes je tam park. A v jeho rohu se pořád něco děje. Vybetonovaný plácek se hemží odvážnými jezdci.

Příběh toulavého losa Emila možná znáte. Mladý los kdesi u Ostravy opustil své stádo a vydal se na sólový výlet, při kterém přešel celou Moravu a pěkný kus Rakouska.

Kdysi se říkalo, že kytarista půl života ladí a půl hraje falešně. V době elektronických ladiček už to asi neplatí, ale zato mohu něco podobného říct o svém čistění brýlí.

Pod termínem „hezké počasí“ si nejspíš představíte pětadvacet ve stínu a nebe bez mráčku. Proti tomu se nedá moc namítat, ale to není to nejhezčí počasí, které znám.

Nejspíš jsme si je přinesli s ovocem, a teď jsou tady a chtějí být pořád s námi. Určitě je znáte, mušky octomilky, také se jim říká banánové.

V parku nedaleko od nás je malá kavárna. Často chodím kolem a v létě tam občas zní hudba, a pak se zastavím. Není to nejlepší místo pro koncerty, ani pro hospodské hraní.

Měl jsem dlouhé období, kdy jsem chodil bos. Začal jsem s tím vlastně z nouze. Jednou jsem fotografoval v Novohradských horách a potřeboval jsem popojít kousek stranou.

Touhle dobou občas potkám na silnici kombajn, který mi připomene dobu, kdy se jich tam pohybovalo daleko víc. Vybavím si televizní zprávy, které začínaly bitvou o zrno.