Jiří Březina starší

Z vesnice, kde jsem vyrůstal, se na letní tábory moc nejezdilo. Většina rodin měla hospodářství a o prázdninách dospělí i s dětmi pracovali na polích.

Nedávno jsem se vracel domů, byl už večer a na sídliště Máj padala tma. A najednou jsem málem šlápl na malého bílého chundelatého psíka, který mi vběhl pod nohy.

Papoušek je asi nejinteligentnější z domácích mazlíčků, pokud vám rodina nedovolí slona. Papouščí povaha je ale komplikovaná a nikdy nevíte, jak se v nové situaci zachová.

Rád čtu detektivky a sám se tomu divím, protože jinak jsem spíš na humor a násilí se mi protiví. Ale detektivka bez násilí je jako pitva bez těla.

Občas mě napadají kacířské myšlenky a tahle si většinou počká, až budu na kole projíždět některou z ulic budějovického centra. A pak, ač bezvěrec, si říkám: proboha proč?

O letošních vedrech z konce června se asi bude mluvit ještě dlouho. Anebo, a ta představa mě děsí, splynou se stejnými vedry příštích let.

Také zapomínáte? Třeba peněženku, i když tu už teď moc nepotřebuju. Ale klíče nebo brýle potřebuju pořád a hlavně potřebuju mobil, protože v něm mám teď tu peněženku.

Říká se „konec dobrý, všechno dobré“ a přesně podle toho proběhl můj letošní sraz spolužáků z vysoké. Těšil jsem se, ale ráno před odjezdem se to začalo kazit.

Kdykoli sedím u počítače, na gauči za mnou tiše roste ilegální skládka. Neměla by tam být, porušuje pravidla a budí odpor u spolubydlících.

Znáte první zákon cyklistiky? „Ať jedete kamkoli, je to vždycky do kopce a proti větru.“ Druhý zákon dodává, že pokud tomu tak výjimečně není, pak jedete špatným směrem.