Jiří Březina starší

Dnes mám mluvit o spoření, i když sám moc spořit neumím. Pod mostem nejspíš nenocuju jen díky tomu, že jsem měl vždycky poblíž někoho, kdo zvládal spoření líp než já.

Jako by život patnáctiletého kluka nebyl už tak dost složitý, najednou se objeví požadavek jít do tanečních, tedy do kurzů tance a společenského chování.

Nechal jsem si vyčistit vnitřek auta. Dělám to vždycky, když mě k tomu stav auta a moje svědomí dožene, a intervalem, v jakém se to děje, se rozhodně nemůžu chlubit.

Nejspíš se také občas díváte na video návody, kterých jsou na internetu tisíce, nebo spíš milióny. Já také, ale moc rád je nemám a hned vám řeknu proč.

Když se řekne myš, představíte si šedivého hlodavce nebo spíš tu věc u počítače? Nejspíš to druhé, a proto také termín počítačová myš mizí a vystačíme s pouhou myší.

Jedna situace se mi stále opakuje. Probírám se hromadou fotek a je jasné, že jich mám moc. Mnoho je jich podobných a stačilo by zachovat jednu, další jsou zbytečné úplně.

Nějak se mi zdá, že kolem nás přibývá napodobenin. Jen se rozhlédněte. Falešné dřevo, falešný kámen, falešné květiny, falešné trávníky – napodobování nebere konce.

Jistě vám neušlo, jak rostou počty takzvaně chytrých zařízení. Jako první se tahle začaly označovat telefony, ale postupně k nim přibylo téměř celé vybavení domácnosti.

Vstávání podle budíku je prý druhá nejhorší věc po vraždě. To je asi přehnané, ale má to v sobě něco nepřirozeného, protože násilné buzení nepotřebuje žádný tvor kromě nás.

Už několik měsíců mám novou přítelkyni. Jmenuje se Bára a, jak se dá čekat, je mladá a krásná. Vůbec nevadí, že je žlutozelená a že má místo nosu mezi očima pořádný zoban.