Jiří Březina starší

Je podzim a užíváme si barevnou paletu, kterou jako by se nám příroda snažila vynahradit ztracené léto. Hlavní roli v tomhle představení samozřejmě hrají stromy.

Náš dávný předek určitě neměl lehký život a nejspíš by se smál, kdyby slyšel, co my teď považujeme za krizi. Už samo hledání slušného přístřeší pro něj musela být výzva.

Možná je to hloupá otázka, ale proč vlastně fotografujeme na dovolené? Fotí tam dokonce ti, kteří doma necvaknou fotku ani jednou za měsíc, přestože nosí foťák v telefonu.

Nedávno jsem se vracel do Budějovic od Třeboně. Asi tu cestu znáte, kousek za Lišovem najedete na rychlostní čtyřproudovku a dole pod kopcem se připojí pražská dálnice.

Dámská kabelka je předmět tajemných vlastností, které začínají už rozměry. Ze všeho, co lidé nosí sebou, neznám jiný předmět, který by se vyskytoval v tolika velikostech.

Druhá půlka srpna mě vždycky zbaví klidu. Něco ve mně znejistí a začne se připravovat do školy. Ne doslova, nechystám si tašku, penál ani bačkory.

Každou chvíli čtu, jak naši přírodu ničí invazní druhy. Cizí rostliny a živočichové, které tu předtím nikdo neviděl. Některé jsme si přivezli sami, jiné přišly po svých.

Školní prázdniny nejsou jen bezpečnostní pauzou zavedenou k tomu, aby se školáci a učitelé navzájem nepobili. Ovlivňují život i nám, kteří jsme přepnuli do fáze zapomínání.

Jan Hus je v naší historii hvězdou první velikosti. Má ulici v každém městě a všichni jsme se učili o kostnické hranici. Známý je i jeho rodný dům v Husinci u Prachatic.

Školu už mám pár pátků za sebou, a tak občas přemýšlím, jaké rozdíly bych našel v nějaké dnešní proti naší vesnické. Tam, kde učitel vzdělával i tři různé ročníky naráz.