Jiří Březina starší

Vítanou výbavou městského prostředí jsou určitě lavičky. Užíváme si je všichni, i když každý po svém. Někdo si na nich chce popovídat a někdo si potřebuje odpočinout.

Dnešní doba sebou nese gejzír vynálezů. Vynalézalo se samozřejmě vždycky, ale současné tempo je něco extra.

Pozdrav patří mezi pilíře lidské slušnosti, a proto nerad přiznávám, že mám se zdravením problém.

Loni o prázdninách na náš balkon zalétla samička vrabce. Prohopkala ho křížem krážem a zase odlétla. Za pár dní se objevila zas.

Také se rádi řídíte selským rozumem? Nač se potápět do složitostí a dumat nad věcmi, které jsou jasné na první pohled. Jenže selský rozum občas nefunguje.

Hodně se teď mluví o rovných příležitostech mužů a žen. Nejsem proti, ale je pro mě těžké si to prakticky představit.

Některé věci se nám zdají tak samozřejmé, že o nich ani nepřemýšlíme. Například mateřský jazyk. Každému je přece jasné, že jde o jazyk, kterým na nás mluvila matka.

Mezi dobou, kdy kupujete hračky vlastním dětem a kdy je pak kupujete vnoučatům, uplyne zhruba dvacet let. Vstoupit po takové pauze do hračkářství není jen tak.

Každý jsme jiný a nejlíp je to vidět ve škole. Výuka je pro všechny stejná, ale někomu jdou počty a rýsování a vázne na shodě podmětu s přísudkem, jiný to má přesně naopak.

Nevím, jak to máte vy, ale sám jsem léty zjistil, že u stolu mohu buď pracovat, nebo na něm uklízet. Obojí naráz nezvládám.