Jiří Březina starší: Geometrie lesa
Prohlášením, že chodím rád do lesa, určitě nikoho nešokuju, protože takových je hodně. Až si někdy v tom lese říkám, že by nás ani tolik být nemuselo.
Ale když přemýšlím o tom, proč se tam vlastně cítím dobře, napadá mě vedle těch obligátních důvodů i jeden, na který jsem přišel teprve nedávno. Uvědomil jsem si totiž, že na lese mě baví i dokonalá absence toho, čím naše civilizace přetéká: přímky, úsečky, a hlavně pravé úhly. Lesní geometrie tyhle prvky ignoruje, a proto se neokouká.
Ve městě do variací na pravý úhel koukáme vlastně pořád. Město se dá klidně definovat jako soustava pravoúhlých škatulí různých velikostí. Výjimky typu tančící dům jsou tak řídké, že mají automaticky zaručenou slávu.
Auta v ulicích už sice hranatá nejsou, ale to jenom proto, že konstruktéry vyučil odpor vzduchu. Ulice se samozřejmě kříží v pravých úhlech a o osvěžujícím tvaru budějovického náměstí ani nemluvím. Záplavu pravoúhlých staveb pokrývá nekonečná sada bilboardů, rovněž pravoúhlých.
Pravé úhly útočí i doma, v obchodech a v kancelářích. Dveře, okna, schody, dlaždice, nábytek, televizory, monitory, knihy, všude pravý úhel.
Aby bylo jasno, nemám nic proti pravému úhlu ani nepředstírám, že nevím, proč má tolik lidských výtvorů zrovna pravoúhlý tvar. Snadno se s ním pracuje. Hranaté domy se nejsnáz staví a hranaté škatule zase snadno skladují. Na první pohled nejlepší volba. Jenže v tom množství to trochu leze na mozek.
A potom, když je to tak výhodné, proč se příroda čemukoli pravoúhlému tak tvrdošíjně vyhýbá? Proč jsou kmeny stromů kulaté, a ještě všelijak pokroucené? Proč z těch kmenů vyrůstají křivolaké větve, každá jiná, lomí se a klikatí a ani ty listy, které se na nich třepotají, nemají tvar obdélníčků? Kytky, ptáci, hmyz, to je totéž. Představte si hranatou srnku nebo obdélníkového motýla.
Netuším, proč je příroda ve svých tvarech tak zdánlivě nepraktická. Ale možná i proto, aby se nám v ní líbilo. A abychom díky ní zešíleli později než v našich racionálně ošklivých městech.
Související
-
Jiří Březina starší: Transplantace mozku
Neustálý vývoj lékařské vědy lze ukázat na transplantacích. Z jednoho těla do druhého se stěhují ledviny, játra, srdce i jiné věci, jejichž výčtem vám nechci kazit snídani.
-
Jiří Březina starší: Moje první sluchátka
Kdysi jsem velmi toužil mít sluchátka. Bylo to kvůli rockové hudbě, jejíž významnou charakteristikou byly odjakživa decibely.
-
Jiří Březina starší: Jak se domluvit s papouškem
Pokud si pod slovem papoušek představujete pestrého mluvícího opeřence, musím vás zklamat. Náš papoušek Bára nemluví a ani se k tomu nechystá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
