Jiří Březina starší: Geometrie lesa

Ale když přemýšlím o tom, proč se tam vlastně cítím dobře, napadá mě vedle těch obligátních důvodů i jeden, na který jsem přišel teprve nedávno. Uvědomil jsem si totiž, že na lese mě baví i dokonalá absence toho, čím naše civilizace přetéká: přímky, úsečky, a hlavně pravé úhly. Lesní geometrie tyhle prvky ignoruje, a proto se neokouká.

Ve městě do variací na pravý úhel koukáme vlastně pořád. Město se dá klidně definovat jako soustava pravoúhlých škatulí různých velikostí. Výjimky typu tančící dům jsou tak řídké, že mají automaticky zaručenou slávu.

Auta v ulicích už sice hranatá nejsou, ale to jenom proto, že konstruktéry vyučil odpor vzduchu. Ulice se samozřejmě kříží v pravých úhlech a o osvěžujícím tvaru budějovického náměstí ani nemluvím. Záplavu pravoúhlých staveb pokrývá nekonečná sada bilboardů, rovněž pravoúhlých.

Pravé úhly útočí i doma, v obchodech a v kancelářích. Dveře, okna, schody, dlaždice, nábytek, televizory, monitory, knihy, všude pravý úhel.

Aby bylo jasno, nemám nic proti pravému úhlu ani nepředstírám, že nevím, proč má tolik lidských výtvorů zrovna pravoúhlý tvar. Snadno se s ním pracuje. Hranaté domy se nejsnáz staví a hranaté škatule zase snadno skladují. Na první pohled nejlepší volba. Jenže v tom množství to trochu leze na mozek.

A potom, když je to tak výhodné, proč se příroda čemukoli pravoúhlému tak tvrdošíjně vyhýbá? Proč jsou kmeny stromů kulaté, a ještě všelijak pokroucené? Proč z těch kmenů vyrůstají křivolaké větve, každá jiná, lomí se a klikatí a ani ty listy, které se na nich třepotají, nemají tvar obdélníčků? Kytky, ptáci, hmyz, to je totéž. Představte si hranatou srnku nebo obdélníkového motýla.

Netuším, proč je příroda ve svých tvarech tak zdánlivě nepraktická. Ale možná i proto, aby se nám v ní líbilo.  A abychom díky ní zešíleli později než v našich racionálně ošklivých městech.