Jiří Březina starší: Klika
V lese koukám na stromy, zvířata a ptáky, v loukách pozoruju žoužel pod nohama, horizont a oblohu, ale ve městě tohle všechno chybí, snad až na nějaké zbytky té oblohy. Koukat na lidi je neslušné, z koukání po autech jsem už vyrostl, a tak zbývají jen domy. Domů je ve městě naštěstí dost.
A věřte nebo ne, na domech mě ze všeho nejvíc zajímají kliky. Z kliky u vchodových dveří se dozvíte o domu a jeho lidech víc, než z velikosti oken nebo ozdob na fasádě. Čím starší dům, tím hlasitěji o něm jeho kliky mluví.
Především je klika podpisem toho, kdo dům stavěl. Klika může zvát „pojď dovnitř“ nebo varovat „sem radši nechoď“. Na klice vidíte, jak pečlivě ji majitel ladil ke stylu dveří a celého domu, jak moc se bál zlodějů a taky jak hluboko měl do kapsy.
Klika také neomylně prozradí, kolik lidí do domu chodí. Kliky u školy nebo hospody svítí leskem do daleka a naopak není nic smutnějšího než zaprášená klika zchátralého domu, kam už vejde jen demoliční četa.
Jako nejpoužívanější část celého domu klika nesmlouvavě oboduje kvalitu údržby celého domu. Zatímco pro fasádu nebo střechu desetiletí nic neznamenají, klika neustále čelí lavině rukou, váhajících, nedočkavých, roztržitých i neurvalých. Když se klika bimbá na prostrčeném hřebíku nebo vám dokonce zůstane v ruce, nemůžete si ani o jejím pánovi dělat velké iluze. A kolik klik svým skřípáním žaluje, že viděly olej naposledy v továrně.
Proto nemám rád, když se kliky nahrazují madly nebo když se vám dokonce dveře s fotobuňkou otvírají samy. Pro mě je to úpadek. Stejně jako mnoho jiných úpadků je to sice omlouváno praktickými výhodami, ale v takových dveřích si připadám jako průmyslový výrobek na pásu. Není nad to přijít ke dveřím, vzít za kliku a vykročit vstříc tomu, co nás uvnitř čeká.
Související
-
Jiří Březina starší: Kavky
Kavky v Budějovicích nejdou přehlédnout a i kdyby, určitě je nepřeslechnete. Většinou pobíhají po trávnících a hledají něco k snědku, případně se o potravu okrádají.
-
Jiří Březina starší: Krabice v lese
Nedávno jsem se procházel lesem kousek za městem a najednou mi oči zavadily o něco, co tam nepatřilo. V těch místech se povaluje spousta věcí, ale tohle bylo něco jiného.
-
Jiří Březina starší: Jak dostat papouška na kutě
Papouška Báru máme od jara. Je to Senegalec a v popisu druhu jsem našel, že je známý svou specifickou povahou. Autor těch slov by se uplatnil v diplomatických službách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
