Jiří Březina starší: Kavky

Co ale možná nevíte, je, že budějovické kavky jsou dvojí. Jedny tu žijí celoročně, hnízdí a vyvádějí mláďata. A druhé přespolní přitahují s velkými hejny havranů zhruba v době, kdy my lidé přezouváme auta na zimní gumy.

Dnes chci vyprávět příběh jedné kavčí rodiny, kterou už pár let sleduju na střeše protějšího domu. Kavčí pár tu kdysi hledal hnízdo, a protože tenhle pták hnízdí v dutinách, bylo hledání dlouho marné.  Dutých stromů na sídlišti moc nemáme.

Kavky pořád jen poletovaly po okolí nebo vzrušeně diskutovaly na anténách, a hnízdo nikde. Pak se ale na sídlišti jako kouzelný dědeček objevil strakapoud, vydlabal krásnou dutinu v zateplení protějšího domu a zase odletěl. Vypadalo to skoro jako práce na zakázku. Kavky si díru jen mírně upravily a vyvedly z ní čtyři čilá mláďata, na jejichž kousky byla radost koukat. Další rok byl opakováním předchozího a zdálo se, že kavčímu štěstí nebude konec.

Jenže ten přišel nečekaně rychle. Jednoho dne se na střeše objevily hromady izolačního materiálu, a hned po nich řemeslníci, kteří začali zateplovat střechu. Jeden z nich si kavčího domova všiml, a protože pro něj to byla jen díra v izolaci, zamázl kavčí domov montážní pěnou. Naštěstí u kavek nebyl nikdo doma, ale stejně je to pěkně vzalo. Celé dny nešťastně pobíhaly kolem zničeného hnízda a pokoušely se pěnu odstranit. Ale dosáhly jen toho, že se na ně bílé kousky nalepily a pak létaly celé kropenaté. Zdálo se, že s hnízděním je ámen.

Totiž až do chvíle, kdy se na sídlišti opět objevil strakapoud. Vydlabal novou díru v zateplení kousek od té původní a zase odletěl. Kavky se ujaly dokončovacích prací a na jaře už vyváděly mláďata z nového domova.

Myslete si, co chcete, ale strakapouda jsem tu nikdy jindy neviděl.