Jiří Březina starší: Kavky
Kavky v Budějovicích nejdou přehlédnout a i kdyby, určitě je nepřeslechnete. Většinou pobíhají po trávnících a hledají něco k snědku, případně se o potravu okrádají navzájem i s havrany, kterým se drží za patami.
Co ale možná nevíte, je, že budějovické kavky jsou dvojí. Jedny tu žijí celoročně, hnízdí a vyvádějí mláďata. A druhé přespolní přitahují s velkými hejny havranů zhruba v době, kdy my lidé přezouváme auta na zimní gumy.
Dnes chci vyprávět příběh jedné kavčí rodiny, kterou už pár let sleduju na střeše protějšího domu. Kavčí pár tu kdysi hledal hnízdo, a protože tenhle pták hnízdí v dutinách, bylo hledání dlouho marné. Dutých stromů na sídlišti moc nemáme.
Kavky pořád jen poletovaly po okolí nebo vzrušeně diskutovaly na anténách, a hnízdo nikde. Pak se ale na sídlišti jako kouzelný dědeček objevil strakapoud, vydlabal krásnou dutinu v zateplení protějšího domu a zase odletěl. Vypadalo to skoro jako práce na zakázku. Kavky si díru jen mírně upravily a vyvedly z ní čtyři čilá mláďata, na jejichž kousky byla radost koukat. Další rok byl opakováním předchozího a zdálo se, že kavčímu štěstí nebude konec.
Jenže ten přišel nečekaně rychle. Jednoho dne se na střeše objevily hromady izolačního materiálu, a hned po nich řemeslníci, kteří začali zateplovat střechu. Jeden z nich si kavčího domova všiml, a protože pro něj to byla jen díra v izolaci, zamázl kavčí domov montážní pěnou. Naštěstí u kavek nebyl nikdo doma, ale stejně je to pěkně vzalo. Celé dny nešťastně pobíhaly kolem zničeného hnízda a pokoušely se pěnu odstranit. Ale dosáhly jen toho, že se na ně bílé kousky nalepily a pak létaly celé kropenaté. Zdálo se, že s hnízděním je ámen.
Totiž až do chvíle, kdy se na sídlišti opět objevil strakapoud. Vydlabal novou díru v zateplení kousek od té původní a zase odletěl. Kavky se ujaly dokončovacích prací a na jaře už vyváděly mláďata z nového domova.
Myslete si, co chcete, ale strakapouda jsem tu nikdy jindy neviděl.
Související
-
Jiří Březina starší: Krabice v lese
Nedávno jsem se procházel lesem kousek za městem a najednou mi oči zavadily o něco, co tam nepatřilo. V těch místech se povaluje spousta věcí, ale tohle bylo něco jiného.
-
Jiří Březina starší: Jak dostat papouška na kutě
Papouška Báru máme od jara. Je to Senegalec a v popisu druhu jsem našel, že je známý svou specifickou povahou. Autor těch slov by se uplatnil v diplomatických službách.
-
Jiří Březina starší: Psaní na stroji a já
Už nějakou dobu slýchám stesky, že se děti ve škole učí věci, které nebudou v životě potřebovat. Třeba dějepis nebo matematiku. Stačí jim dát počítače a internet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.