Jiří Březina starší

Nedávno jsem zjistil, že mi auto obrůstá mechem. Parkuju venku a ve škvírách skrytých slunci se objevují sotva viditelné zelené nitky.

V životě se řídíme mnoha nepsanými pravidly, která nám pomáhají vyvarovat se trapasů.Tahle pravidla mají ale slabinu: jak se objeví novinka, vzniká problém.

Letošní rok je nezvykle bohatý na srážky. Nezvykle jen z pohledu posledních let. Jinak jde spíš o rok normální, kdy se horka střídají s bouřkami a má smysl chodit na houby.

Když jsme se před rokem loučili s poštolkami, které nám na okenním parapetu vyvedly sedm mladých, moc jsme si přáli, aby to nebylo naposledy. A přání se nám vyplnilo.

Léto má mnoho přívlastků. Je to čas prázdnin a dovolených, čas koupání, výletů. Pro mě je ale léto také časem bolesti. Bolesti z hmyzích kousanců, abych byl přesný.

Říká se, že knihy mají své osudy. Myslím, že nejen knihy, ale i slova. Bohužel osudy slov bývají často neblahé. Líbivě znějící slova se snadno stanou obětí zneužití.

Když byl covid na vrcholu a bez respirátoru jsme pomalu nesměli ani na balkon, stejně chodila po ulicích skupina lidí bez jakékoli ochrany. Hrdí a nezávislí orlové svobody.

Když sleduju nabídky cestovních kanceláří, lákajících natěšené zákazníky po covidové pauze, zdá se, že mnohé vsadily na luxus.

Že je předposlední červencový den Mezinárodním dnem přátelství, jsem se dozvěděl teprve nedávno a trochu mě to zaskočilo. Svátek vznikl snad někde v jižní Americe.

Když se řekne šachy, vzpomenu si na základní školu. Autobus nás vyklopil v sousední vesnici dlouho před začátkem vyučování a možnosti naší školy si nesmíte idealizovat.