Jiří Březina starší: Malá vítězství pokroku

Samozřejmě nežijeme v ráji a ve světě se dějí věci, ze kterých je člověku smutno. Ale ve stínu těch katastrofických zpráv si možná ani neuvědomujeme, kolik nenápadných změn k lepšímu probíhá v našem okolí a kolik věcí, které bereme denně do ruky, funguje daleko líp než dřív.

Nemyslím teď převratné novinky jako drony, elektrické koloběžky, satelitní navigaci nebo tisíc filmů v ploché televizi. Mám na mysli věci daleko obyčejnější.

Třeba mizející skřípot dveřních pantů, který si stále můžeme užít ve starších veřejných budovách. Tam údržbáři nejspíš povýšili na manažery a mazání pantů je pod jejich úroveň. Nové dveře ale mají panty s plastovou vložkou a nikdy skřípat nebudou.

Kromě vrzajících dveří jsem kdysi doma pravidelně bojoval s kapajícími vodovodními kohoutky. Ještě bych někde našel škatuli náhradního těsnění. Ale kohoutky už dlouho žádnou údržbu nepotřebují a nekápnou ani po letech.

Nebo brýle. Není to tak dávno, kdy vám skleněné brýle mohly upadnout jen jednou. A teď jsou plastové čočky nejen nerozbitné, ale ke všemu se nepoškrábou ani nezamlží. Dobře, zamlží se, ale méně. A o váze nemluvím.

Skok dopředu udělalo i nepromokavé oblečení. Nejenže doopravdy nepromokne, to uměla i igelitová pláštěnka, ale na rozdíl od ní se nezmáčíte ani vlastním potem. Vždycky mám divný pocit, když chodím půl dne v dešti a přijdu domů suchý.  

Příkladů by se našla spousta a stále přibývají. Nakonec ani ty školy nemohou být tak špatné, když produkují lidi, kteří to všechno dovedou vymyslet.

Úplně dokonalý ten pokrok ale není a tak pořád netrpělivě čekám na okna, která se sama umyjí.