Martina Adlerová: Podepiš, nebo zemři

Pro současný svět už jsem zaslechla různá pojmenování, nejčastěji doba uspěchaná, přetechnizovaná, jedová nebo plastová, ale připadá mi, že současná doba by se dala označit i jako doba podpisová. A heslem by bylo Podepiš, nebo zemři!

Nevím, jak to mají ostatní, ale já podepisuju pořád.

Jenom za poslední měsíc jsem podepsala tři smlouvy, prezenční listiny (těch bylo asi dvanáct), výkazy a evidence, výkazy evidencí a evidence výkazů, souhlasy, petice, nesouhlasy a tak dále a tak dále.

Každoročně podepisuju, že nejsem členem žádné politické strany.

Podepisuju, kdy pojedu na dovolenou a kdy zůstanu doma.

Dvakrát jsem dokonce podepsala slib mlčenlivosti. Ačkoliv si nejsem tak docela jistá, o čem přesně bych měla mlčet.

Jo, a taky několikrát něco, co se jmenovalo inovovaný interní předpis.

Mám hrůzu z toho, kde všude se nachází můj podpis. A ještě větší z toho, kde všude se nenachází.

Minulý měsíc mi totiž přistála na stole listina, kde se píše, že si uvědomuju, jak jsem nekvalifikovaná a že s vysokou školou, deseti certifikáty a po dvaceti letech praxe v oboru mohu být kdykoliv nahrazena někým kvalifikovaným, rozuměj: lepším.

To jsem tedy podepsat odmítla.

Kdybychom neměli demokracii, už bych bručela v báni. Takhle přijdu jenom o odměny, a pak možná o práci. Jsem totiž nekvalifikovaná a uvědomuju si to. A nepodepsala jsem, protože jsem ještě ke všemu pyšná.

No, hlavně že zůstávají věci, které podepisuju ráda.

Jako tenhle sloupek.

Martina Adlerová, vlastní rukou.