Jiří Březina starší: Piráti ulic

Nejdřív jsem si všiml pekařů. Ti se naštěstí se svými voňavými dodávkami proplétali poloprázdnými ulicemi časně ráno, takže si svoje raketové starty a bleskové střídání pruhů mohli dovolit. Navíc jim bez ohledu na dopravní značení bylo tolerováno zastavení úplně kdekoli, protože koneckonců čerstvý rohlík určitě patří k civilizačním hodnotám.

Jednu dobu pekaři předali sprinterské žezlo pošťákům. To bylo ještě v dobách, kdy byla poštovní auta modrá, a ať jsem viděl modrou dodávku před sebou nebo vzadu v zrcátku, mohl jsem čekat cokoli.

Pošťáci si ale vedení neudrželi, protože je o ně připravili řidiči soukromých dodávkových služeb. Jejich dodávky jsou většinou bílé, protože nejspíš skončí ve šrotu dřív, než se stihnou čímkoli polepit. Takže pro změnu, když teď vidím v zrcátku bílou dodávku, modlím se, aby mi někdo neskočil před auto, protože v tu ránu bych měl v kufru tisíc balíčků.

Zatímco zásilkoví jezdci překonávají osobní rekordy hlavně před Vánoci, ta úplně poslední rychlá vlna prošlapává podlahu pod plynem celý rok. Jsou to rozvažeči jídla, kteří se teď množí geometrickou řadou. Jejich stroje tvoří nesourodou skupinu od koloběžek přes motorizované bonbony až po rodinné kombíky. Jedno mají ale společné, jedou jako o život. Není radno před nimi vkročit na přechod, pokud si nechcete prohlédnout strop od sanitky zespodu.

Představuju si, jak jim někde v teplé kanceláři šéf mačká stopky a nejpomalejšího na konci týdne vyhodí. Rozkaz zní jasně, pizza musí dorazit teplá!