Zdena Kolářová: Veselá pieta
Když kdysi umřela teta Otylka, byla jsem hodně smutná. Pohřeb byl na Vysočině, kam jsme jeli s celou rodinou. Na laskavém vesnickém hřbitůvku se sešli všichni příbuzní a sousedé nad hlubokou jámou, vystlanou chvojím z nedalekého lesa.
Na jedné straně byla hromada hlíny, které je potřeba k zahrnutí hrobu. Byl sychravý den, z oblohy se snášela mokrá mlha. Má matka si s jednou z tet stoupla s ohromným věncem právě na tu hromadu hlíny a poslouchaly velebného pána, který v černostříbrném pluviálu světil kropenkou hrob.
Náhle se červené, voskové karafiáty na věnci zachvěly a teta začala pomalu klouzat dolů, ke své nebohé nebožce matce. Moje máma, aby ji zastavila, zatáhla za věnec, který se proměnil v šišatou placku. Drát, kterým byl věnec svázán, povolil a teta žuchla na víko rakve, zamazaná od mokré hlíny a s nepopsatelným výrazem ve tváři.
Kdo říká, že ďábel neexistuje, mýlí se. Někde tam stál a uchichtl se. To, co následovalo, patrně žádný farář při pohřbu nikdy nezažil. Pobožné tetičky v černých šátcích s uplakanýma očima, chlapi s klobouky v ruce, Otylčini sousedé se začali smát.
Prostě nemohli jinak. Zatímco tetu tahali z hrobu, všichni se potáceli smíchem a nebyli k utišení. Dokonce i panu faráři dalo hodně práce, aby to v důstojnosti přežil.
Osud nám není vždycky nakloněn. I v největším smutku nás ale umí obdařit laskavostí smíchu, abychom jeho tíhu lépe unesli. Nabídne nám generacemi osvědčenou medicínu. Smích. Tak ji užívejme, nic nás nestojí a většinou pomůže.
Související
-
Zdena Kolářová: Láska
Když už byly všechny princezny provdány a z vánočního televizního prostoru zmizely šišlající a zlé pohádkové bytosti, těšila jsem se na návrat k běžné kulturní nabídce.
-
Zdena Kolářová: Umělá inteligence
Když jsem slýchala, kam všude se hrne umělá inteligence, říkala jsem si, to se mě – naštěstí - už netýká. Pak jsem v televizní reportáži viděla předváděčku několika robotů.
-
Zdena Kolářová: Umělá krása
Byla jsem svědkem televizní debaty, která se zabývala úskalími plastických operací. Pozvaná vědkyně dokladovala, že ne každá tkáň přijme implantáty bez rizika.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
