Zdena Kolářová: Umělá krása
Byla jsem svědkem televizní debaty, která se zabývala úskalími plastických operací. Pozvaná vědkyně dokladovala, že ne každá tkáň přijme implantáty bez rizika uvolňování nanočástic, což může být docela problém.
Nic platno, „krásky“ (tohle slovo mám v uvozovkách), tak tedy krásky si stojí za svým názorem, že prsa číslo deset jsou to, po čem muži touží, že vizáž obličeje vypadajícího, že ho poštípaly včely, je opravdu krásná.
Kdysi mi jeden kamarád, malíř, nastínil, jak se to má s objektivním posuzováním krásy. Například, že ramena trojúhelníku od lícních kostí na špičku brady by měla být stejně dlouhá, že schopnost smát se široce, aby bylo vidět co nejvíce zubů, je také podmínkou pro půvabný vzhled.
Nevím, jestli tato pravidla stále platí, ale něco na tom je. Když jsem v čekárně u lékaře listovala bulvárním časopisem, objevila jsem fotografii tří žen propadlých teroru plastických operací. Vypadaly, jako když přišly z Frankensteinovy laboratoře.
To, že se pokoušely o smyslný pohled mhouřením očí, působilo dojmem počínajícího šílenství. Byly objektivně tak šeredné, až mi jich bylo líto, když jsem si představila, kolik musely za své zohavení zaplatit.
Měla jsem spolužačku. Nebyla to typická krasavice, ale i kdyby si vyšla v pytli od brambor, měla nejvíc obdivovatelů z nás všech. Bez řasenky, rtěnky a kdovíčeho. Měla prostě to něco… A to i ten nejhloupější kluk pozná.
Související
-
Zdena Kolářová: Jak jsem se nestala rockerkou
To bylo tak… V jednom obchodě s cédéčky hrála z malého reproduktoru do ulice hudba. Byla to rocková balada. Melodie byla líbivá a něžná.
-
Zdena Kolářová: Co to tu smrdí
Životem nás provází mnoho vjemů. Zvukové, optické a třeba hmatové. Já mám smůlu. Mám moc citlivý nos. Zpocenou košili nebo triko cítím na dálku.
-
Zdena Kolářová: Houbaření
Jsme národem houbařů a každý, kdo by nám chtěl na naši národní vášeň sáhnout, by se asi se zlou potázal. Houbařit totiž může každý bez velké specializace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
