Zdena Kolářová

Byla jsem svědkem televizní debaty, která se zabývala úskalími plastických operací. Pozvaná vědkyně dokladovala, že ne každá tkáň přijme implantáty bez rizika.

To bylo tak… V jednom obchodě s cédéčky hrála z malého reproduktoru do ulice hudba. Byla to rocková balada. Melodie byla líbivá a něžná.

Životem nás provází mnoho vjemů. Zvukové, optické a třeba hmatové. Já mám smůlu. Mám moc citlivý nos. Zpocenou košili nebo triko cítím na dálku.

Jsme národem houbařů a každý, kdo by nám chtěl na naši národní vášeň sáhnout, by se asi se zlou potázal. Houbařit totiž může každý bez velké specializace.

Když člověk mluví o svém snu, zpravidla má na mysli něco úžasného, po čem odjakživa toužil Tak třeba… Mít pořádný auto, takovýho jaguára, zasní se mladý muž.

To bylo před dvěma měsíci křiku a radování, když začínaly prázdniny. Párkrát jsme se zapotili a jsou pryč. Nastala doba rozhodování, co všechno je třeba pořídit do školy.

Když byl můj syn malý, trávil prázdniny na chatě s babičkou a dědou. Měl tam plno kamarádů a vždy se tam těšil. Těšila jsem se i já, že budu mít nějaký čas jenom pro sebe.

Dívala jsem se nedávno v televizi na zprávy a jedna z nich byla z koupaliště. Na dece tam polehávaly dvě krásné dívky, skoro jako nymfy zrozené z mořské pěny.

K mnoha mým neřestem patřilo i kouření. Ty cigarety mi vlastně aninechutnaly a skoro pořád mě z nich bolela hlava, ale když někdo řekl: „Dáme jednu“, nikdy jsem neodolala.

Nejsem technický nadšenec a kdyby záleželo na mně, svítí lidstvo ještě loučemi. Můj starý mobil přijme a odešle zprávy, ale třeba načíst QR kód opravdu nedokáže.