Zdena Kolářová: Lidová slovesnost

Tak třeba… když bude studený máj, tak nastane v stodole ráj. V současné době to tak vždy nebývá. Klimatické změny si pohrávají i s těmi, kteří žádná pole nemají a plouží se rozpálenými městy, kam v létě vstupují jen v nejnutnějším případě.

Pokud se bude s něčím v naší lidové slovesnosti hýbat, přihlašuji také jedno moudro. Každá babička stará je veselejší z jara. Mnohé babičky na jaře veselejší nejsou, protože jim zdraví už tak neslouží a počasí má na jejich kondici poměrně zásadní vliv.

Pokud mají třeba alergii, změní se jejich svět v jedno slzavé údolí. Když třicetkrát kýchnete, je po veselosti veta. V posledních letech slunce v létě topí na plné pecky a schvácení senioři místo procházky v parku polehávají s mokrými hadry na hlavě doma, aby tu výheň přežili. Staré babičky se těší na pofukující podzimní vánek, popřípadě vodní mlhu z blízkého vodotrysku v parku.

Uznávám, že všechny babičky nejsou stejné. Jedna bývalá sousedka u nás na chatě dosahovala na konci letní sezony barvy kůže térového silničního povrchu, nosila černý přeliv a na něm trvalou a vzhledem k tomu, že zásadně nepoužívala horní díl plavek, říkali jsme jí Vysušená švestka, protože její poprsí tyto plody připomínalo.

Tahle babička asi na jaře veselá byla, ale co my ostatní. Pro nás, starší lidi se blíží zatěžkávací zkouška a vedra, takže jediným důvodem k veselosti je představa, že zas bude líp a podzimní vánky dají našemu životu opět lahodný dojem. Alespoň se máme nač těšit.