Zdena Kolářová: To musíš mít

13. srpen 2026

Rozhlasový sloupek

Když jsem si jako mladá manželka začala zařizovat svou domácnost – nebo lépe řečeno kuchyni – omezila jsem se na základní výbavu, protože jsem si nehodlala zvolit kuchtění za svého koníčka. Proces vaření jistila sada hrnců, kterou jsme dostali svatebním darem, a já jsem zastávala názor, že mi to bohatě stačí.

Po nějakém čase se přiřítila máma s extatickým výrazem ve tváři a z tašky vylovila ruční strojek na mletí masa. Tehdy kardinální podpultovku jí v obchodě schovala její kámoška. Chladným přijetím tohoto podivného nástroje, byla máma dotčená a obvinila mne z nevděčnosti.

Postupně zahltila můj kredenc kráječem na knedlíky, lisovačem brambor, mixérem, hrncem s dvojitým dnem a tak dále. Já vím, myslela to dobře, ale vyvolala ve mně zásadní odpor ke všem kulinářským „udělátkům“.

Nedávno jsme se sešli u rodinného oběda. Syn mého muže a můj syn. Pánové mají privilegium, že když k nám jdou na oběd, můžou si vybrat, na co mají chuť. Tentokrát to vyhrál španělský ptáček s rýží. Dobrá, máte ho mít.

U oběda byla pohoda. Maso bylo křehké, rýže se krásně sypala, příbory cinkaly, když se ozval můj nevlastní syn. „Používáš rýžovar?“ zněla otázka. „Ne. Proč, ta rýže je přece v pořádku.“ „To jo, ale s tím rýžovarem bys to měla bez starostí. Budeš mít svátek, já bych ti ho koupil.“

Ze zapadlého koutku paměti se mi zjevila máma třímající v ruce masový strojek. „Já nechci rýžovar! Já nechci žádný krámy do kredence, když umím uvařit rejži i bez něj. Jestli mi ho koupíte, už vám v životě neuvařím ani bramboru.“

Osazenstvo zíralo, proč blbnu kvůli takové hlouposti. Kdekdo říká, že má v sobě nějaké trauma z mládí. Někoho zavírali do sklepa. Jiného strašili čerty. Já mám masový strojek.

autor: Zdena Kolářová | zdroj: Český rozhlas