Zdena Kolářová: Hašteřivé manželství

Ti, kteří v mladosti udrželi hormonální přebytky ve svém těle na přijatelné úrovni, spolu zůstali a slaví všechny ty zlaté a diamantové svatby v přítomnosti požehnaného příbuzenstva, dětí a vnoučat.

Jiným to nevyšlo, rozhodli se pojmout svůj život trochu revolučněji a soužití v páru zkusili několikrát. Naštěstí čas většinou ostré hroty bývalých neshod obrousí a na rodinných fotkách se pak zubí horda lidí a dětí, včetně bývalých partnerů.

Znám ještě jeden typ seniorského partnerství, a to je hašteřivé. Partneři se sice mají rádi, vydrželi spolu padesát let, ale pořád se přetahují o své pravdy.

Taková návštěva k nám nedávno dorazila. Léta jsme v sobotu večer hráli s našimi kamarády karty. Byli jsme dost vyklidněné páry, frekvence našich hádek v týdnu nenarušovala společnou sobotní pohodu. Hádky jsme po letech přetavili ve smířlivé dohadování, kterému nepřikládáme valný význam.

Nevím, jestli se tak dají nazvat poměry u našich přátel. Při kafi přišla řeč na neduhy, které nás všechny sužují. „Představte si, bolí ji nohy, ale furt musí něco dělat. Například uklízet. Už to přehání. Já jdu třeba v noci na záchod a než se vrátím, mám ustlanou postel.“

Jarda, tak se náš kamarád jmenuje, použil starý vtip, kterému se ale nikdo z nás nezasmál. „Věší úplně blbě toaletní papír do držáku,“ žaloval. „A ty zase neumíš luxovat. Šmrdláš hadicí sem tam moc rychle, musím to po tobě dělat znovu.“

Byli jsme trochu překvapeni tou rozmíškou, ale vrták v koleni udělá s náladou pěknou paseku, tak jsme se do ničeho radši nepletli.

Když návštěva odešla, dívali jsme se za ní z okna. Jarda pomohl své ženě do auta, by se nic nestalo. A nám došlo, že se opravdu nic nestalo. Oni to prostě mají doma takhle.