Věra Hlaváčková: Dobré chutě
Je to s podivem, jak stárneme, tak se mění nejen naše tělo a mysl, ale i chutě.
Já si pamatuju, jak moje maminka říkala soudružce učitelce v mateřské školce: „Jestli nechcete, aby vám to tady celé pozvracela, tak jí nedávejte kapustu, tu opravdu nesnáší.“ Soudružka jen jednou zapochybovala, nacpala to do mě násilím a od té doby už tuhle chybu neudělala. No a uběhlo pár desetiletí a kapustu zbožňuju. Obzvlášť ty malé kapustičky.
Když jsem po revoluci poprvé ochutnala olivy, oklepávala jsem se hnusem ještě dvě hodiny. A dnes? Všechno, co mi nechutnalo, olivy, ryby, houby, sushi, považuji za delikatesu.
Děti to mají pořád stejné, nejedí některá jídla napříč generacemi. Naše dcera dodneška, i když už silně dospělá, nejí houby a taky ryby. Vánoce jsou u ní ve znamení kuřecího řízku.
A pamatujete si na oblíbenou omáčku ve školní jídelně nebo v nemocnici? Měla divnou hnědou barvu, tekutou konzistenci a naprosto postrádala chuť. BÉŽOVKA. Všichni jsme ji nenáviděli. No a mně se podařilo, po dlouhé době, uvařit ji v neděli k obědu. Nebyl to úplně záměr, ale stalo se. Trnula jsem, jaká bude odezva, ale můj muž taky nemládne… Pochválil ji. „No, ta omáčka se ti opravdu povedla.“ Takže není béžovka jako béžovka! DOBRÉ CHUTĚ!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
