Věra Hlaváčková: Něžná dívka

18. únor 2026

Rozhlasový sloupek

Být sama nebo sám už dneska není nic neobvyklého a ani to nezavání neúspěchem. Často je to volba životního stylu. Být nezávislý, svobodný v rozhodování, nedělit se o peníze, být singl. Když se chceš podělit o zážitky, máš sítě a tam si můžeš napsat, co chceš.

Do divadla a do restaurace chodí ženy samy nebo s kamarádkou. Kluci na koncertě sedí sami s mobilem v ruce a nejdou pro holku tancovat. Je to jiný svět než ten můj. My jsme s holkama kdysi mluvily jen o klucích a vyhledávaly příležitosti, jak se s nimi seznámit a jak se jich dotýkat.

Možná, že ta naše emancipace nadělá větší škody, než jsme čekali. Dobré věci často nevedou jen k dobrým věcem.

Jela jsem nedávno trolejbusem a tam seděli dva mladíci a přes uličku dívenka. Znali se, občas se na ni obrátili a něco jí řekli, ale ona vypadala, že si nechce povídat. Bylo jim tak čtrnáct let a ona byla drobná, krásná, něžná... než promluvila.

Jeden z mladíků jí se zájmem nabídl, aby si sedla k nim a ona mu hrubě odvětila. „Vždyť sedím, nevidíš, ty kryple?“ Trolejbus ztichl.

Ten mladík se otočil k tomu druhému se slovy: No, asi už mě holky nezajímají. Škoda! Pro nás pro všechny.

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas