Kateřina Bolechová: Ve starém bytě
Už několik let chodím do jednoho bytu zalévat květiny, jsou tam pouze tři, ale starání se o ně nepatří zrovna k mým silným stránkám.
Když jsem chovala morčata, dokázala se nahlas ozvat, pokud měla hlad či žízeň. Květiny mlčí. Ale o nich jsem vlastně ani mluvit nechtěla, ačkoliv jsou tam teď jedinými obyvateli.
Já ten byt znám již z dětství a od té doby se v něm nic moc nezměnilo. Starý nábytek, artefakty ze 70. let minulého století, pavučiny ozvěn dávného času, kdy jsem měla všechno teprve před sebou a nejenom já.
Pohled z okna na maličkou vlakovou zastávku a z balkonu, odkud byla kdysi vidět vlečka do pivovaru, jsou slyšet hlasy kluků a jejich fotbalového trenéra. A taky koruny stromů, které jsou možná starší než já.
Vždycky, když do toho bytu vstoupím, je to jako projít časovou smyčkou a být na chvilku zpátky, zdánlivě jinde a přece tady. A tak si tam někdy na chvilku sednu do křesla, poslouchám zastavený čas a obdivuji ta malá zaprášená kouzla.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
