Kateřina Bolechová: Ve starém bytě
Už několik let chodím do jednoho bytu zalévat květiny, jsou tam pouze tři, ale starání se o ně nepatří zrovna k mým silným stránkám.
Když jsem chovala morčata, dokázala se nahlas ozvat, pokud měla hlad či žízeň. Květiny mlčí. Ale o nich jsem vlastně ani mluvit nechtěla, ačkoliv jsou tam teď jedinými obyvateli.
Já ten byt znám již z dětství a od té doby se v něm nic moc nezměnilo. Starý nábytek, artefakty ze 70. let minulého století, pavučiny ozvěn dávného času, kdy jsem měla všechno teprve před sebou a nejenom já.
Pohled z okna na maličkou vlakovou zastávku a z balkonu, odkud byla kdysi vidět vlečka do pivovaru, jsou slyšet hlasy kluků a jejich fotbalového trenéra. A taky koruny stromů, které jsou možná starší než já.
Vždycky, když do toho bytu vstoupím, je to jako projít časovou smyčkou a být na chvilku zpátky, zdánlivě jinde a přece tady. A tak si tam někdy na chvilku sednu do křesla, poslouchám zastavený čas a obdivuji ta malá zaprášená kouzla.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
