Kateřina Bolechová: Holubi
Holubi se stali již dávno nedílnou součástí našich životů. Kdysi nám lidem sloužili třeba coby doručovatelé zpráv. Dokázali jsme je natolik domestikovat, že dnes bez nás nejsou prakticky schopní existovat.
Naučili se žít převážně ve městech a nám lidem začali postupně vadit. Ano, holubi se přemnožují, roznášejí různé nemoci, jejich trus hyzdí mnoho míst. A lidé se je snaží hubit.
Jako holka jsem viděla, jak je střílejí, a myslím, že si to budu pamatovat do konce života, bylo to hrozné. Později se přešlo na humánnější regulaci jejich počtu, ale holubi se naučili čelit různým nástrahám.
Jsou totiž velice inteligentní, mohou zdatně konkurovat primátům. Poznají se v zrcadle, dokážou rozlišit obrazy, tváře, nejzdatnější z nich jsou schopni porozumět víc než padesáti slovům. A co teprve jejich navigační schopnosti při hledání cesty domů z obrovských vzdáleností.
Ale mají také špatné vlastnosti jako my lidé, jsou nepřející. To, že se pohybují převážně v hejnech, je z vypočítavosti. Hejno má stovky očí a je schopno rychleji zahlédnout něco k snědku než jedinec.
Tak až kolem vás bude někdy pochodovat holub čekající, až vám upadne nějaký ten drobek, vzpomeňte si, že to není žádný ptačí hlupák, ale třeba zrovna okřídlený génius.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
