Ivan Mls: Dušičky a Vánoce jsou za dveřmi
Mám pocit, že čas se nějak zrychluje. Za dávných dob mi pouhý školní týden od pondělí do pátku připadal nekonečně dlouhý. Dneska se mi zdá, že měsíc uplyne, než mrknu okem a sotva stačím stihnout všechno, co jsem si naplánoval.
Tak teď nevím, jestli je to nějaký projev stáří, změn mozkové kapacity a schopnosti vnímat objektivní realitu, anebo jen důsledek měnícího se okolního světa. Docela si fandím, takže si myslím, že správná je ta druhá možnost.
Utvrdil jsem se v tom docela nedávno, když jsem ještě na přelomu léta a podzimu navštívil jeden nejmenovaný obchodní řetězec se vším možným. Sháněl jsem nějakou drobnost. Dýchla tam ale na mě mezi regály studená sychravá ponurá atmosféra.
Venku slunečno a teplo, uvnitř lebky svítící i nesvítící, kostry, příšerné masky, plastikoví duchové, keramické i umělohmotné zubaté dýně – zkrátka kompletní halloweenský sortiment. A s takovým předstihem!
Pak že čas neletí jako zblázněný… O regál dál jsem se vzápětí mohl rovnou hodit do vánoční pohody – tady už byli plně vyzbrojeni i na Vánoce. A podobně tomu bylo i v obchodě poblíž. Takže kdyby se mi tehdy jen trochu chtělo, mohl jsem si připravit pravé australské Vánoce. Jak známo, na opačném konci světa mají tyhle svátky v létě.
Vzhledem k tomu, že jsem už v půli září dostal od svého pneuservisu nabídku na přezutí zimních gum – za výhodnou zářijovou cenu – a všiml jsem si i lákavých nabídek cestovek na letní dovolenou 2027, nezbývá mi než konstatovat, že čas se opravdu nějak urychluje. Anebo my lidé prostě tak trochu blbneme…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
