Kateřina Bolechová

Aniž bychom si to uvědomovali, vlasy hrají v našich životech docela významnou roli. Někteří muži se hrozí plešatosti a jsou ochotni pro každý vlásek udělat cokoliv.

Jako malá jsem občas utíkala do Brna. Většinou v případě, když se mi přihodilo něco nemilého. Vzala jsem pár hraček, ukryla je za záda a vykřikla: „Stejně uteču do Brna.“

Na autobusovém nádraží stála dívka, zády opřená o zábradlí, kraťasy těsně pod zadní částí, ve vlasech měla obří mašli. Já oblečena skoro v zimní bundě s kapucí... 

Historie umělé inteligence sahá do poloviny minulého století. Jen se nazývala trochu jinak a nebyla tak okatá. 

Areál budějovické nemocnice prošel velkými změnami, kromě budov, které jsou opraveny, přibyly i nové. Pamětníci mi dají jistě za pravdu, že značnou proměnou prošel i park.

Ve svém životě jsem vlastnila jen jedno jediné auto a ne jen tak ledajaké, bylo totiž putovní a v té době téměř veteránem, Fiat šestistovka z roku 1964.

O polední pauze jsem šla na chvíli ven. Přidal se ke mně muž, měl hůl a kýval se ze strany na stranu. Zapálil si a řekl: „Dneska je tlak 1035.“ Udiveně jsem se podívala. 

Někdy se sama sebe ptám, jestli je pes skutečně tak věrný, nebo se jen nechal na rozdíl od kočky příliš domestikovat. Tihle čtyřnožci jsou plnohodnotní rodinní příslušníci.

Každá doba má své filmové idoly, jak by ne. K těm mým patřil rozhodně Vinnetou. Dokonce jsem kdysi napsala text, který začínal: „Byli jsme panelákoví Apačové...“

„Máme tady mravence,“ uslyšela jsem výkřik jedné z kolegyň. Rázem se mi v hlavě usadila písnička Ivana Mládka Mravenci v kredenci a nejen to.