Kateřina Bolechová: 3D Titanic
Moderní technologie se v současnosti vyvíjejí pomalu rychlostí světla, takže na projekce ve 3D formátu lze dnes pohlížet už jako na historii. Vzpomínám na dobu, kdy možnost vidět film ve 3D bylo bylo ještě něco. A jelikož jsem nechtěla zůstat pozadu, vypravila jsem se do kina.
A jelikož jsem nechtěla zůstat pozadu, vypravila jsem se do kina. Vybrala jsem si Titanic. Po zakoupení lístku jsem v předsálí obdržela 3D brýle, zdály se mi poněkud těžké, ale mají docela výhodu, můžete za nimi celkem nenápadně pospávat.
V první polovině filmu mi ani nepřišlo, že bych sledovala něco výjimečného, ale od momentu, kdy Titanic narazil do ledovce, se to rapidně změnilo. Jakmile začala voda zaplavovat loď, měla jsem pocit, že jsem na palubě.
Ve chvíli, kdy se Titanik rozlomil, jsem zjistila, že skoro nedýchám a mám otevřenou pusu. Když se záď lodi postavila, nastala u mě tachykardie, jelikož mám fobii z výšek. A pak nastoupil sešup k vodní hladině, myslím, že se mé naježené vlasy ještě více naježily.
No a boj o záchranu života v ledovém oceánu byl opravdu vysilující, raději jsem si přitáhla bundu až k bradě, protože mi byla hrozná zima.
Po skončení filmu, když jsme vycházeli z kina, jsem si všimla uplakané paní a za ní spěchal pán, taktéž uplakaný. Vzhledem k tomu, že já mám ráda industriální věci, tak mě osobně na téhle 3D projekci tenkrát nejvíc dojaly lodní šrouby.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
