Jan Štifter: Babi, nekuř
„Babi, nekuř,“ říkával jsem jako malý kluk babičce a ta vždycky mávla rukou a řekla: „Honzíku, tak jenom jednu, jo?“ A tak to šlo pořád dokola. Letos to bude 10 let, co jsem sám přestal kouřit – co mi vadilo u babičky, neupřel jsem nakonec v dospělosti sobě.
Jestli se svět v něčem skutečně docela změnil, je to kouření: za těch posledních 10 let zmizely z Česka kuřácké hospody a bary a bylo kolem toho řečí, jak zákaz kouření znamená omezování svobody, dneska přitom už není úplně běžné ani kouření na venkovních zahrádkách.
Před třiceti, čtyřiceti lety nás babička ukládala do postele, zavrtala se s námi do peřin, na peřinu položila popelník, zapálila si cigáro a četla nám Z deníku kocoura Modroočka.
Kouřívalo se úplně normálně v kuchyni, v obýváku, i v autě – a slýchával jsem, jak se ještě o něco dřív kouřívalo v tramvajích, v divadle nebo na vysokoškolských přednáškách, jak sestřičky držely doktorovi cigaretu při dlouhé a náročné operaci – to pak už to naše nebe plné obláčků nad babiččinou peřinou byla vlastně prkotina.
Klasické kouření se stává minulostí, což dokládá i obliba různých náhražek – ale my ten kuřácký svět ještě viděli a děti na to pomalu koukají, jako bychom ještě vařili v černé kuchyni. Babiččina Modroočka mám dodnes doma, ten starý svět z těch listů ani po letech nevyčichl.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
