Jan Štifter: Dobře už bylo?
Tak už je to tady zase – už zase slyším, že tahle země nevzkvétá, že se nemáme dobře, lidé kritizují stav věci z pohodlí svých bytů, z pozice zaměstnanců nebo živnostníků, tedy lidí, kteří mají práci, ve státě, který má školy, úřady i policii, kde probíhají volby, jejichž legitimitu nikdo nezpochybňuje.
V zemi, kde se neválčí, kde funguje občanská společnost, kde jdou některé věci seshora a jiné zespodu, když se lidé rozhodnou, že společně udělají tuhle zemi lepší.
A pak si říkám, je tohle opravdu málo? Věřit – a nebát se říkat čemu. Překračovat státní hranici a cestovat s pasem, který má sílu, protože je z respektovaného státu uprostřed Evropy.
Chodit do práce 10 měsíců, ale dostat na účet 12 – a někdy i 13 platů. Nebát se, že operace zadluží rodinu na další generaci. Rozhodovat se sám o svém životě – nečekat, až stát nebo strana dovolí, jestli dítě může studovat.
Děsně bych si přál tímhle světem provést svého pradědu a prababičku: ukázat jim, na co všechno můžeme být hrdí. Do jakého bezpečí a pohodlí jsme se prožili.
Myslím, že by se ptali, jestli jsme konečně šťastní. Jestli už je to konečně ono… Asi bych mlčel, protože bych jim neuměl říct, kolik lidí si myslí, že dobře už bylo. Já osobně ale zatím nepřišel na to kdy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
