Jan Flaška: Ani mi to nepřipomínej

Na to, aby moderní člověk nezapomněl, jak má žít, si vytvořil celou plejádu připomínacích systémů: SMSky, e-mail, elektronický kalendář, WhatsApp, pracovní chat, soukromý chat, aplikaci na úkoly, aplikaci na správu aplikací na úkoly, papírový kalendář, pracovní diář, samolepicí papírky, nápis na ruce propiskou a lísteček v peněžence s nápisem „DŮLEŽITÉ!!!“. Nikdo už netuší, co je důležité, ale vykřičníky naznačují, že by mohlo jít o evakuaci státu.

Když mně osobně přijde nějaké důležité upozornění, nerozmýšlím se a abych neztrácel čas, ihned ho přesunu z jednoho toho systému do nějakého jiného. Například: „odevzdat daně“ si nejprve zapíšu jako budík do mobilu, pak je přesunu do kalendáře, pak pošlu sám sobě e-mail a nakonec to všechno odložím na zítřek, díky čemuž se daně přestanou týkat mě a začnou být problémem nějakého cizího, zodpovědnějšího člověka z budoucnosti.

Podle zvláštního psychologického mechanismu je totiž naše budoucí já zodpovědnější a odhodlanější čelit výzvám současné civilizace než my. Budoucí já vstává v šest ráno, pravidelně cvičí, třídí účtenky, je vegetarián a dobrovolně telefonuje na úřady. Ve skutečnosti je to ale úplně stejně líný člověk, jenom je starší a unavenější.

Zajímavé je, že všechny ty připomínkové systémy vycházejí z předpokladu, že si moderní člověk nemůže na nic vzpomenout. Jenže moderní člověk si pamatuje úplně všechno. Neustále. Ve tři ráno. A my, moderní lidé, ve skutečnosti nepotřebujeme další upozornění. Potřebujeme aplikaci, která nám jednou denně pošle zprávu: „Klid. Tři z těch věcí nejsou skutečné problémy a tu čtvrtou stejně nikdo kontrolovat nebude.“

Takovou aplikaci bych si stáhl okamžitě.

A instalaci odložil na zítřek.