Jan Štifter: Polská exotika
Toulal jsem se teď na jaře Polskem, pro Jihočecha je to už skoro exotika, země moderních kostelů a malých prodejen – říká se, že když nevidíš z každého místa alespoň dvě Žabky, nejsi v Polsku.
Baví mě polština, to, jak je pro nás Čechy srozumitelná, ale chce to čas, alespoň pět návštěv, a člověku pak dojde, že droga je vlastně dráha neboli cesta, kamizolka vesta a bohater powieści románový hrdina.
Je to vlastně taková procházka starou češtinou a slovy, kterým rozumíme, ale už je tolik nepoužíváme.
V domnění, že je to všechno vlastně jeden velký jazyk a čeština s polštinou jeho nářečí, zkoušel jsem mluvit česky – a když jsem viděl, že to nefunguje, vsouval jsem do češtiny polská slova – a stejně nic. Cože chcete, pirohy s masem, co to je? Čech přechází do angličtiny a obsluha pak kývne, jo tak, pierogi z mięsem.
Povídal jsem si pak s překladatelem z Těšínska a ten mi to vysvětlil: to, že coby Češi rozumíte okolním jazykům, je dědictví Československa. Jste zvyklí, že maso může být mäso, miaso, v hlavě se vám přeskládají samohlásky a ono vám to dojde.
Polák všude slyší jen polštinu – Polak słyszy wszędzie tylko język polski, więc nic nie rozumie.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
