Jan Štifter

Naučil jsem se vnímat Velikonoce celkem pozdě – jako děti jsme na pohlednice psávali, že přátelům a známým přejeme krásné prožití svátků jara, ty dny pro mě neměly sílu.

Podělil jsem se s přáteli na Facebooku o jeden dotaz naší šestileté Medy – chtěla vyprávět o tom, jaký býval svět, když jsme se potkali s její maminkou.

Mám rád tu umírněnost malého města. Kde náměstí ještě pořád tvoří přirozený střed, kde domy postupně klesají, až v nejzapadlejší ulici člověk dosáhne rukou na střechu.

Zeptal jsem se paní matrikářky, jestli držela víkendovou pohotovost – takovou rychlost jsem na úřadech ještě nezažil.

Všimli jste si, jak se Budějovice proměňují v La město? Děje se to postupně a plíživě – La Natura na nábytek a doplňky, Café La Storia a teď i La Café, pizzerie La Bomba...

Nemohl jsem si pomoct, sledoval jsem uhranutě to její tričko – na to, jak se zvedalo pod bujnými ňadry, a zkoumal jsem text, který parafrázoval citát F. X. Šaldy.

Kdysi mi to vysvětloval kamarád, polský farář Marcin: Poláky vůbec nezajímá, jak jejich dům působí navenek. Sdílel jsem s ním své dojmy po cestě do Krakova.

Přemýšlel jsem o tom při poslední návštěvě prezidenta na jihu Čech – jak už neumíme vítat hlavu státu.

Tak vy jste z Budějovic? No to je moc pěkný město, ale… Je zajímavé poslouchat lidi v jiných krajích, jak vnímají jihočeskou metropoli.

Rozmohl se nám tu takový nešvar… Názvy barů, restaurací, bister, které poukazují na kreativitu svých majitelů, ale v městském místopisu způsobují trochu chaos.