Jan Štifter: Jste šťastnej?
Ta holka se táhla s kufrem, bylo mi jí líto. Nabídl jsem se – přece s tím nákladem nepůjde od vlaku po schodech sama. Byla vděčná, jen mě varovala, že je kufr opravdu těžký. Chtěl jsem se ukázat, a tak jsem jen tak mimochodem prohodil, že jako táta čtyř dětí vláčím kufry pořád. Obzvlášť teď v létě.
Usmála se a zeptala se: „Čtyři děti? A jste šťastnej?“
Trochu jsem zaváhal a pak řekl: „Myslím, že jo.“
Je to vlastně děsně intimní otázka. Ptát se někoho na železničním peronu na pocit štěstí. Na druhou stranu – ani já jsem si nehrál na pana tajemného, rovnou jsem vystupoval coby otec od velké rodiny. Ale ta otázka mi stejně vrtala hlavou. Byla naprosto přímá, bez ostychu, jak se říká: rovnou na komoru.
Mrzelo mě to moje zaváhání. A taky to opatrné slovo „myslím“. Vždyť bych to měl ksakru vědět jistě.
Byl jsem utahaný ze dvou dnů, kdy jsem provázel na Buškově hamru. Na cestě do Prahy mě čekaly rozhovory o nové knize a druhý den ráno cesta autem přes půl republiky, abychom vyzvedli starší dceru u příbuzných. Byl jsem prostě člověk utahaný prací, kterou má rád, a lidmi, které miluje.
Proto mě to zaváhání štve. Rodina a v ní láska, práce a v ní nadšení. To přece ke štěstí úplně stačí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
