Jan Štifter: Letní dopisy
Napsal jsem letos v létě celou sérii dopisů. Donutila mě k tomu dcera Meda – chystala se na svůj první letní tábor a připomněla mi, že dětem se přece píšou psaníčka. Bude tam dva týdny bez telefonu a pošta je jediným spojením s domovem. Čtrnáct dní pryč – její první velká cesta.
A tak jsem obden seděl a psal. Vyprávěl jsem o tom, co je u nás nového, jak se na ni všichni těšíme a máváme – včetně psa, naší černobílé border kolie Zoe. Psal jsem i o tom, jak jsem jako kluk jezdíval na tábory já. O tom, jaký to byl pocit, když nám vedoucí rozdávali dopisy od rodičů a babiček. Někde je mám pořád schované.
Vzpomínal jsem, jak jsme na táboře hráli soutěž o nejsmradlavější nohu a jak jsem ten turnaj tenkrát vyhrál. A vlastně jsem si tím zase trénoval to důvěrné psaní. O něco delší, než jsou strohé esemesky. Vždyť už ani ty e-maily si dneska moc nepíšeme – všechno je čím dál rychlejší, méně osobní a víc klouže po povrchu.
Poslat děti na dva týdny z domu je praktické – člověk se může víc věnovat práci a udělat něco navíc, aby byl pak o to víc tátou, až budou zase nablízku. Ale je to taky skvělý trénink starých zapomenutých dovedností. Třeba právě korespondování s někým, kdo zrovna není po ruce.
Taky to zkuste. Místo, datum, vřelé oslovení… a příběh začíná.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
