Jan Štifter: Alarm osudu

30. červenec 2026

Rozhlasový sloupek

Nemáte náhodou nanuky? Ve dveřích stála sousedka, sháněla něco ledového pro manžela, právě ho bodla vosa do jazyka. „Potřebuje to něčím chladit,“ říkala. „A já mu pořád opakuju: nepij z tý flašky. A von si nedá pokoj.“

Soused seděl na zahradě, spokojený, byl právě začátek prázdnin – díval se kolem sebe a pronesl: „To je zajímavý, jak je letos málo vos.“ Sáhl po lahvi – a už to bylo.

Tohle je přece úplná klasika. Tak už mi to, prosím, konečně vysvětlete! Kamarádka mi vyprávěla, jak si dlouho nemohla zvyknout v práci, učila se nové věci, šlo to pomalu. A pak jednoho rána jela na kole a přemýšlela o tom, že teď už na to konečně přišla, práci rozumí, teď už se není čeho bát. Ten den do firmy dorazili chlapi z vedení s tím, že všechno bude jinak, restrukturalizace, optimalizace, propouštění – a holka odpoledne cestou domů na kole promýšlela, jak si rychle najít novou práci, dostala výpověď.

Takže mi to prosím vysvětlete: Proč svět kolem nás – pánbůh – vesmír – všechny možné síly, mají tak přesný smysl pro načasování? Skoro to vypadá, že jakmile člověk nabyde pocitu jistoty a spokojenosti, spustí tím nějaký tajný alarm osudu, který okamžitě vyšle do akce buď vosu nebo manažery s restrukturalizačním plánem.

Mrkněte z okna, je tam hezky? Tak to hlavně neříkejte nahlas! Pánbůh – vesmír – všechny možné síly totiž nikdy nespí. A vosy taky ne.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas