Věra Hlaváčková: Něco o balení
Skončilo léto, čas hromadných přesunů a krátkých i dalekých cest. Čas neustálého balení. Zvládáte ho na jedničku? Víte, jak sbalit věci, tak aby bylo vše potřebné i nepotřebné k dispozici a přitom jsme nepotřebovali ještě jedno letadlo?
Jsou na to různé příručky, pokyny a pochopitelně záleží, kam jedete, co tam budete dělat a jak dlouho. Probíraly jsme to s kolegyněmi a vyklubalo se z toho docela legrační téma.
Jedna balí všechno i manželovi, druhé cpe věci do kufru maminka, protože ona sama tvrdí, že se to tam nevejde, další si bere ještě jeden kufr navíc, aby se do něj vešlo vše, co si tam, kam jede, koupí. No a jiná jezdí jen s malým batůžkem a plnou kreditkou.
Já vyprávím, že od střední školy jsem chodila po horách – a nejen po nich – s krosnou a ta člověka naučí spolehlivě rozlišovat, co je opravdu potřeba a jak to ekonomicky sbalit. Můj muž se sice balí sám, ale s každým kouskem oblečení se mě přijde zeptat, jestli se to hodí, kolik si toho má vzít a jestli je lepší modré anebo žluté tričko.
Ovšem naše dcera je v balení na vrcholu žebříčku šikovnosti. Cestuje po celém světě, je sbalená do půl hodiny a nikdy nepřesáhne limit, i když veze surfařské vybavení. Vrcholem bylo, když si nedávno chtěla přibalit ještě chipsy na cestu, ale batoh už se nedal zapnout. A tak vzala nůž, propíchla pytlík, vypustila vzduch a chipsy se vešly jedna radost. Pořád se máme co učit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
