Jiří Březina starší: Papouščí vrtochy

9. říjen 2026

Život s papouškem není žádná nuda. Naše zelená papouščí holčička nám to připomíná každý den.

Je nutné dodat, že každý den je jiný. I během dne se papouškovo chování skokem změní tak, že by mohly vzniknout pochybnosti, jestli ho někdo nevyměnil. Každou chvíli ho baví něco jiného a je na nás, abychom se přizpůsobili.

Můžeme začít ránem. Bětka spí v kleci a ráno ji z ní vypouštíme. Někdy mi hned skočí na rameno a klidně tam posedí. Jen občas a velmi jemně se zobákem dotkne mojí tváře, jako by mi chtěla připomenout svoji přítomnost. A pak nastrčí hlavičku k nekonečnému drbání. Zelený andílek.

Jindy rovnou zůstane sedět na kleci, hraje si s nějakou hračkou a mě si nevšímá. Chce být sama? Jen do chvíle, kdy vytáhnu paty z pokoje. V tu ránu ji mám na rameni.

A někdy vypukne letecká show. Bětka v plné rychlosti křižuje byt složitými drahami, překážkám se vyhýbá na poslední chvíli a vesele k tomu pokřikuje. Mnoho těch prudkých obratů se odehrává těsně nad mojí hlavou, cítím křídla ve vlasech. Buď se jen předvádí, nebo se mi vysmívá, že to taky neumím.

Pak odhodí andělský převlek úplně a zahájí boj. Nalétává na mě s vřískáním, při kterém tuhne krev v žilách. Křídla natáhne dozadu a zobák vystrčí jako kopí. Bráním se rukama, ale proti jejím bleskovým manévrům nemám šanci. Někdy nade mnou visí ve vzduchu jako kolibřík a číhá na díru v obraně. Zobák má ostrý jako žiletka a kdyby ho doopravdy použila, byl bych v minutě samá krev.

Jenže tohle není doopravdy, i když by to cizí nepoznal. Je to hra. Ty bleskurychlé útoky se zastavují o centimetry dřív, než by mi stačily ublížit. Pravidla hry jsou jí jasná a přesně je dodržuje.

Boj většinou končí tak, že mi najedou úplně mírumilovně sedne na rameno a velmi opatrně, aby mě nezranila, mi tím strašlivým zobákem vlepí pusu.

Fakt žádná nuda.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.