Jan Štifter: Darovaná kniha
Děsně se mi ulevilo. Znáte to – rozpůjčujete část své milované knihovny, poctivě si do notýsku zapisujete, kdo si co odnesl, a pak ty lidi občas upejpavě urgujete. Až mě to nakonec unavilo a úplně jsem to pustil.
Říká se, že půjčená kniha je vlastně darovaná kniha. Jenže já si stejně dál úzkostlivě hlídal, jestli si z mého majetku někdo nedělá dar bez mého svolení.
Štvalo mě to. Na druhou stranu se ale taky říká, že si do hrobu nikdo nic nevezme. A že stres člověku jenom zbytečně ubírá roky života.
Rozhodl jsem se pro radikální řez. Všem, kteří měli doma nějaký náš svazek, jsem poslal stručnou zprávu: „Budu rád, když si tu knížku necháš. Já už ji fakt nepotřebuju.“ A děsně, skutečně děsně se mi ulevilo.
Půjčená kniha se stala knihou darovanou, v té nové knihovně legalizovanou, protože jsem se tak svobodně rozhodl. Zmizelo naštvání z lidské nezodpovědnosti, vždyť když si něco půjčuji, tak to snad i vracím, nebo ne?
Udělal jsem si zkrátka čistý stůl a čistou hlavu. Nikdo mi nic nedluží a já nemusím nikoho nahánět. Vřele to doporučuji. Protože v tom tak trochu uštvaném světě není nic cennějšího než právě čistá hlava.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
