Jan Štifter: Darovaná kniha

10. červenec 2026

Rozhlasový sloupek

Děsně se mi ulevilo. Znáte to – rozpůjčujete část své milované knihovny, poctivě si do notýsku zapisujete, kdo si co odnesl, a pak ty lidi občas upejpavě urgujete. Až mě to nakonec unavilo a úplně jsem to pustil.

Říká se, že půjčená kniha je vlastně darovaná kniha. Jenže já si stejně dál úzkostlivě hlídal, jestli si z mého majetku někdo nedělá dar bez mého svolení.

Štvalo mě to. Na druhou stranu se ale taky říká, že si do hrobu nikdo nic nevezme. A že stres člověku jenom zbytečně ubírá roky života.

Rozhodl jsem se pro radikální řez. Všem, kteří měli doma nějaký náš svazek, jsem poslal stručnou zprávu: „Budu rád, když si tu knížku necháš. Já už ji fakt nepotřebuju.“ A děsně, skutečně děsně se mi ulevilo.

Půjčená kniha se stala knihou darovanou, v té nové knihovně legalizovanou, protože jsem se tak svobodně rozhodl. Zmizelo naštvání z lidské nezodpovědnosti, vždyť když si něco půjčuji, tak to snad i vracím, nebo ne?

Udělal jsem si zkrátka čistý stůl a čistou hlavu. Nikdo mi nic nedluží a já nemusím nikoho nahánět. Vřele to doporučuji. Protože v tom tak trochu uštvaném světě není nic cennějšího než právě čistá hlava.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas