Jan Štifter: Sokolák
Vzal jsem svou mamku na Sokolský ostrov. Nechali jsme děti hrát si na hřišti a koukali na to nové molo, Zátkovo nábřeží a Háječek. Mamka řekla: „Tady to prokouklo, vůbec bych to tu nepoznala.“
Já si taky ještě pamatuju Sokolák jako místo, kam jsme se chodili spíš zašít, protože tam nikdo nebyl. Rodiny s dětmi by tehdy nenapadlo trávit tu celé odpoledne – ta proměna je obrovská.
A tak jsme stáli v místech, odkud je vidět soutok Vltavy a Malše s novým molem, kavárna v altánu v Háječku i řada domů od Železné panny po Slavii, a říkali si, že to město je odtud neskutečně krásné.
Ta proměna se přitom odehrála v detailech: jedno dobré dětské hřiště, úspěšná kavárna, opravený altán, odstraněný plot kolem hvězdárny a molo, které přitahuje lidi. Pět akcí, které dohromady vytvořily úplně jiný svět.
Kdybych dnes chtěl cizinci ukázat Budějovice, z náměstí bych zamířil rovnou sem, na Sokolák. Protože je to tu vážně hezké, a taky živé, autentické. Ale taky proto, že je to jasný důkaz, že příjemný veřejný prostor stojí na drobnostech. Třeba na tom, že zmizí jeden zbytečný plot.
Tak tam taky někdy mrkněte – a jestli to jde, vezměte s sebou mamku. Bude koukat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
