Jan Štifter: Bublina z roku 1897
Příběh je jako bublina – vyletí a kdo chce, ten ho vidí, až jednoho dne praskne, zmizí. Každý viděl něco – jeden si všímal, že hází modré odlesky, které v určitém světle zrůžoví. Další pozoroval trajektorii a ještě další mírné chvění uvnitř, nakonec se shodli jen na tom, že to byla bublina.
A když praskla, zmizela, nakonec zapomněli, že tu bublinu vůbec kdy viděli, a když jednou sami odešli, nikdo už o té bublině vůbec nic neví.
A tak se vytrácejí i rodinné příběhy – tisíce let si je předáváme, ale pak stejně prasknou a zmizí.
Snažil jsem se najít nejstarší příběh, který máme – tu bublinu, která kdysi plula světem a lidé na ni koukali – a našel jsem příběh z konce 19. století, kdy se ženil můj prapradědeček František z Trhových Svinů a bral si Terezii z Jílovic, sám švec a ona holka ze statku – a až v kostele se dozvěděl, že je starší ona, dělala se do té doby mladší.
Naštvalo ho to, ale stejně si ji vzal. A jí zase říkali, že bude brzy vdova, protože byl tak moc hubený, že by se mohl za bičem převlékat. Tahle slova létala vzduchem jako bublina v červnu 1897 a my ji ještě stihli zachytit, stihli jsme si o ní říct.
A když o ní teď mluvím, třeba nikdy nesplaskne. Jen ji každý nakonec odvypráví trochu jinak. Tak schválně, jak je to u vás? Co je ten váš nejstarší příběh, který ještě letí světem?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
