Jan Štifter: Proč
Běle bylo pět let – a je to přesně ten věk, kdy všechno do sebe teprve zapadá. A aby to zapadalo rychleji, sype dítě na rodiče jednu otázku za druhou. Jsme opět těmi rodiči, kteří své dítě nejvíc milují, když usne.
Od rána do večera jsme totiž zasypaní dotazy. Proč jsou chlapi chlupatější a holky nosí culíky? Proč nemůžeme v zimě chodit venku nahý? Proč některý psi koušou? V průběhu dne otázky gradují a začínají mířit na tělo. Proč vás musíme poslouchat? Proč vy můžete pít kafe a pivo a já ne? Proč se říká „zítra“, když až se probudím, bude to zase „dneska“?
Snažíme se odpovídat, být chápavými a trpělivými průvodci světem, ale je to fuška. Člověk se u toho zapotí – zvlášť když zjistí, jak složité je vysvětlit zdánlivé samozřejmosti.
A pak přijdou ty nejzákeřnější, večerní dotazy přímo z postýlky. Otázky, které vás donutí zamyslet se nad tím, jaký obraz světa (a naší rodiny) vlastně Běle předáváme.
Proč u nás řídí víc táta než máma? Proč holky kouří?
Snažíte se vymyslet politicky korektní odpověď, ale nakonec stejně přiznáte barvu. Že u nás prostě auto častěji kočíruje tatínek a s těmi cigaretami... inu, chlapi u nás v rodině mají o něco pevnější vůli, i když nás ženské nakonec stejně o pár let přežijí.
A pak najednou to ticho, když otázky dojdou, víčka těžknou… Zůstáváte sedět u postýlky, vyčerpaní, s hlavou plnou vlastní filozofie. Výslech skončil. Tak přesvědčit sebe sama, že je nejvyšší čas jít taky spát. Ráno to začne zase nanovo. Na té Bělině cestě světem, kterému chce rozumět. A kde všechno, alespoň na chvíli, musí dávat smysl.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
