Jan Štifter: Šťastnou cestu
Celkem to motám. Někdy jedu do Wroclawi, jindy do Vratislavi. Říkám Linz i Linec, ale zásadně Berlín, Vídeň nebo Drážďany.
Nedávno jsem mluvil s jedním překladatelem a ten se rozčiloval: „Proč jako Češi nepoužíváme jazyk v jeho plné šíři, když máme pro mnohá cizí města vlastní, poctivé české názvy?“
Chápu ho. Když někdo plánuje cestu do Regensburgu, trhá mi to uši – odjakživa to bylo Řezno. Stejně jako Lipsko, prostě není to Leipzig, stejně jako Benátky nejsou Venezia a Neapol Napoli. Jenže jezdit do Cáhlova, když je na ceduli napsáno Freistadt? Do Drkolné, když hledám na mapě rakouský Schlägl? Do Vitorazi, namísto do Weitry?
Nejde mi to přes pusu. A tak to prostě motám. Váhám nad mapou, kde končí přirozená úcta k vlastnímu jazyku a kde začíná obyčejná nostalgická umíněnost. Možná je ta krása češtiny právě v téhle svobodě. Říkat Zwettlu Zwettl, nebo klidně Světlá.
Tak šťastnou cestu – ať už dnes jedete kamkoliv.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
