Jiří Březina starší: Naše pivo

Plynulo z nich ale spíš to druhé, je ohrožená zaměstnanost, prosperita restaurací a hrozí propad ve spotřební dani. Ve vzduchu viselo nevyslovené doporučení: pijte víc, jinak nebudou mít pivovarníci co žrát.

Trochu mi tam chybělo konstatování, že se u nás i tak pije moc. Že už třicet let jsme bezkonkurenčně první na světě, a kdybychom měli spadnout aspoň k evropskému průměru, musela by spotřeba klesnout ne o pár procent, ale aspoň na polovinu. Světový průměr pak je proti našim rekordním výkonům s bídou čtvrtinový, protože, a tomu se v Čechách těžko věří, většina světa nepije pivo vůbec.

Je to marné, Čechy jsou pivní velmoc. Na každém plotě visí reklama pivovaru a pivní plechovky se válejí všude, někdy i se svými konzumenty. V leckteré hospodě vám pivo nesou bez objednávky, je levnější než voda, a není vzácné vidět rodiče, jak dávají pivo ochutnat malým dětem, nejspíš jako první fázi tréninku, aby nám ten rekord náhodou někdo nesebral. I při výběru dovolenkové destinace nehrají v mnoha případech přírodní krásy zdaleka takovou roli, jako informace, jaké tam mají pivo.

Národní posedlost pivem nebereme za problém, dokonce jsme na ni hrdí a žádáme pro ni nálepku UNESCO. Pak samozřejmě autor každé negativní zmínky o jeho nadměrném pití riskuje, že bude zařazen mezi podivné suchary, ne-li rovnou mezi národní škůdce.

Což jsem právě dobrovolně podstoupil.