Zdena Kolářová: Co to tu smrdí
Životem nás provází mnoho vjemů. Zvukové, optické a třeba hmatové. Já mám smůlu. Mám moc citlivý nos. Zpocenou košili nebo triko cítím na dálku, a když jsem kdysi dostala darem velmi drahý parfém, nemohla jsem ho používat, protože byl tak silný a pro mne přímo smradlavý, že se mi z něj dělalo nevolno.
Průšvih nastal, když se tak zalíbil mé kolegyni, že si ho koupila také. Na rozdíl ode mne jej používala. Hojně. Naštěstí je člověk ustrojen tak, že si časem na ledaco zvykne. Ještě že kosmetické značky vyvíjejí stále nové vůně a tahle smradlavka upadla v zapomnění.
Moje alergie zhatila všechny mé touhy po osvěžovačích vzduchu, avivážích a voňavých sáčcích do prádla, protože v době ataku nemoci kýchám a následně se dusím téměř ze všeho.
Všechny vůně, odéry, smrady cítím velmi intenzivně. Zatímco rodina říká, že nic nevnímá, já už dlouho před tím, než to ostatní zaregistrují, vím, že v sousední restauraci smaží cibuli, kdo kouří na balkoně a že mi v obchodě prodali cinklou šunku.
Ale na vůni v našem podzimním parku se každý rok těším. Když všechny stromy shodí listy, chodím inhalovat tu kořeněnou esenci smíchanou s nostalgií. Je to jediná vůně, která mému přecitlivělému nosu nevadí. Tak hezký a voňavý podzim.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
