Zdena Kolářová: Brambora

Později jsem svůj názor poopravila. I když v jiném smyslu. Objevila jsem totiž bramboru jako mimořádně sexy surovinu v kuchyni. Dají se z ní udělat francouzské brambory, opečené brambory s cibulkou a podmáslím, cmunda, bramborové knedlíky, polévky a spousta dalších skvělých jídel.

Jihočeský kraj je bramborová velmoc. Alespoň to tak vždycky bývalo. Každý podzim jsem jezdila k Pelhřimovu pro dva pytle výtečných brambor, které většinou naší rodině nestačily na celou zimu, takže jsem musela jet v únoru pro nové. Máma měla šikovný sklep ve starém domě, kde je uskladnila, a brambory se zachovaly celé měsíce v dobré kondici.

Často na to myslím, když teď loupu obrovské, nevzhledné plody, z nichž po odkrájení černých ložisek plísně zůstane malá moučná kulička, která nemá skoro žádnou chuť.

Existují desítky odrůd hodících se na knedlíky, na saláty, na vaření, ale dobrou bramboru aby pohledal. Teď jsem učinila další objev…. brambory z Francie.

Nekoupila jsem je schválně. Prostě jiné v obchodě nebyly. Žasla jsem nad tím, že k nám jedou takovou dálku, když žijeme v bramborářském kraji. Jsou moučnaté a obrovské. Možná že jsou krmné. Takže žádný gurmánský rozmar. Pouze hmota k zahnání hladu.

Když se při každém napití z plastové láhve píchnu do oka nešikovně, ale prý ekologicky přivařenou zátkou, připadá mi přeprava brambor přes půl Evropy mimořádně trapná. Zvlášť když doma máme lepší.