V historické peci vyrábí Pavel Kovářík z Rapšachu zahradní keramiku. Řemeslo převzal po otci

Dílnu Pavla Kováříka v Rapšachu příchozí zdálky poznají podle mohutného komína a složeného suchého dřeva. Hrnčíř a keramik používá velkou kasselskou pec na dřevo.

Název pece odkazuje k německému městu Kassel, kde se tento konstrukční typ v 19. století používal na výpal keramiky. Odtud se technologie rozšířila i do českých hrnčířských oblastí, například na Třeboňsko.

Historickou pec Pavel Kovářík roztápí jednou za tři týdny. „Pec musíme naložit zbožím, zazdít a potom provést výpal. Pec má takový speciální tvar, aby tam oheň krásně prošel, vzadu je vysoký komín. Nepoužíváme žádné umělé foukání, žádné větráky. Komín je natolik široký a mohutný, že když se zahřeje, vtáhne dovnitř dvěma malými otvory tolik vzduchu, že dřevo okamžitě roztopí na teplotu 1200 až 1300 stupňů,“ popisuje.

Pavel Kovářík pochází ze Suchdola nad Lužnicí, řemeslo převzal po otci, který jako keramik pracoval celý život. Pec, kterou používá, je poprvé doložena v záznamu kroniky obce z roku 1905.

V Rapšachu i sousedním Klikově byla podle Pavla Kováříka podobných pecí spousta. „Skoro každý měl v baráku něco a přes zimu si vždycky nakopali nějakou hlínu na dvoře. Tady bylo vždycky dost dřeva a podloží je tu částečně tvořené jílem, takže lidé dělali doma přes zimu hrnečky a na jaře je prodávali, dost často s nimi chodili až do Vídně,“ vypráví.

Pavel Kovářík se svým týmem dnes vyrábí hlavně květináče, keramiku dodává do zahradnických prodejen po celé republice. Zájemci mohou přijet i přímo do jeho dílny v Rapšachu, vidět ho při práci a odvézt si nějaký kousek.